„Co asi může tahle hračička vědět, aby nám to pomohlo?“

„Tahle naše hračička, jak ji tak legračně nazýváš, stojí přes 982 tisíc kreditů plus přepravné.“

To bylo na ni příliš. „Cože? Za to bys mohl vybavit celou armádu. Zbraněmi, municí.“

„Myslel jsem si, že na tebe udělá dojem. A vštip si laskavě do své mimořádně roztomilé blonďaté hlavičky, že armády každý problém nevyřeší. Brzy narazíme na novou kulturu, na novou planetu, a chceme otevřít na správném místě důl. Ta tvoje armáda nám neřekne nic o mineralogii nebo antropologii či ekologii nebo exobiologii…“

„Tahle slova si vymýšlíš.“

„Jen si nepřej, abych si vymýšlel! Myslím, že si vůbec neuvědomuješ, kolik knihoven je nacpáno do kovové schránky tohohle stvoření. Knihovno,“ řekl a ukázal na ni teatrálně, „pověz nám něco o sobě.“

„Jsem model 427-1587, typ IX, vylepšený, s fotodigitální pamětí na bázi laseru a integrovaným obvodem…“

„Dost!“ nařídil Jason. „Knihovno, musíš dokázat něco lepšího. Můžeš popsat sama sebe v jednoduchém faxovacím jazyce?“

„Dobře, tak poslouchejte,“ vítězoslavně zahovořila knihovna. „Vsadím se, že jste ještě nikdy neviděli typ IX, vrchol knihovnického luxusu…“

„Natrefili jsme na tlačítko pro reklamní řeči, ale aspoň jim budeme rozumět.“

„…a skutečně nejnovější příklad toho, čemu mládenci, kteří tenhle mechanismus sestrojili, s oblibou říkají technika integrovaného obvodu. Nuže přátelé, nepotřebujeme galaktické tituly, abychom pochopili, že typ IX je něco nového ve vesmíru. Ta integrovaná atd. hatmatilka neznamená nic jiného, než že toto je myslící stroj, nad který není. Ale každý potřebuje něco, o čem by přemýšlel, zrovna tak jako něco, s čím by myslel, a právě tak jako vy ve své hlavě, má typ IX svou vlastní pamě.