Magnetometr jasně indikoval opuštěné těžké strojní zařízení, a Rváč dosedl na zem těsně u něho. Seshora vypadala zvlněná step jako bez života, a vypadala tak ještě víc, jakmile přistáli. Jason stál v otevřeném vzduchovém uzávěru a zachvěl se, když ho zasáhl první poryv suchého, ledového vzduchu; tráva šustila a zrnka prachu se se syčením odrážela od trupu lodi. Měl v úmyslu být venku první, ale Rhes náhodou vrazil do Kerka, když přicházel nahoru, takže šedovlasý Pyrran uklouzl a skočil na zem.

„Je to lehká planeta,“ poznamenal, když se pomalu otočil a těkal očima sem tam. „Určitě nemá přes jedno gé. Po Pyrru je taková lehkost fajn.“

„Je to spíš jedno a půl gé,“ prohlásil Jason a vydal se za ním ven zrovna tak obezřetně. „Ale pořád lepší než dvě gé.“

První přistávací skupina, celkem deset mužů, se vynořila z lodi a opatrně si prohlížela prostor. Drželi se dostatečně blízko u sebe, aby mohli jeden druhého zavolat, ale zase ne tak blízko, aby bránili druhému ve výhledu nebo výstřelu. Pistole zůstávaly v pouzdrech a muži kráčeli pomalu a zřejmě jim nevadil ledový vítr a závan písku, který Jasonovi způsobil zčervenání kůže a slzení. Sobě vlastním, vyloženě pyrranským způsobem se radovali po vynuceném odpočívání během cesty.

„Něco se pohybuje dvě stě metrů k jihovýchodu,“ ozval se Metin hlas v jejich sluchátkách. Byla jedním z pozorovatelů nahoře na lodi.

Rychle se otočili a přikrčili, připraveni na cokoliv. Vlnící se planina se stále zdála prázdná, ale náhle se ozvalo zasyčení, když ke Kerkově hrudi zamířil šíp. Kerkovi vskočila do ruky pistole — Kerk sestřelil šíp tak klidně a jistě, jako by likvidoval útočícího křídlobodce. Další šíp bleskurychle vyletěl k nim, a Rhes ustoupil stranou, takže ho šíp minul. Všichni čekali a ostražitě se rozhlíželi, co se stane v nejbližším okamžiku.

Je to útok, řekl si v duchu Jason, nebo akce k odvrácení pozornosti? To přece není možné, aby tak brzy po našem příchodu mohl být zahájen jakýkoliv předem smluvený útok. Ale vlastně, proč ne?