Z jedné z kopulí před ním někdo odhodil koženou chlopeň a vykoukl šedovlasý muž — ten, který se pokoušel předtím s Jasonem komunikovat. Zřejmě jedním pohledem odhadl situaci, otevřel chlopeň ještě víc a naznačoval Jasonovi, aby běžel k němu.

Bylo nutné se rychle rozhodnout. Jason, který se stále řítil kupředu, se ohlédl a zjistil, že zrovna není nikdo v dohledu. A taky nikde žádné útočiště. Proběhl vchodem a vtáhl toho starce za sebou. Poprvé si uvědomil, že dosud třímá v ruce nůž, vmáčkl ho do starcova vousu tak hluboko, že se špička dotýkala hrdla.

„Jestli mě prozradíš, zemřeš,“ sykl.

„Proč bych tě měl zrazovat,“ zašklebil se muž. „Přivedl jsem tě sem. Riskuji všechno kvůli vědomostem. Teď ustup, já zatím zavřu vchod.“ Aniž věnoval noži pozornost, začal zašněrovávat chlopeň.

Jason se rychle rozhlédl po tmavém vnitřku a spatřil, že u malého ohně, nad kterým visel železný hrnec, podřimuje mladík. Nějaká babizna míchala něčím v hrnci a ani v nejmenším si nevšímala ničeho z toho, co se dálo u vchodu.

„Dozadu a k zemi,“ řekl muž a strčil do Jasona. „Budou tady co nevidět. Nesmějí tě tu najít, jen to ne!“

Zvenčí se přiblížily výkřiky a Jason neshledal na tom úmyslu nic závadného. „Ale nůž mám stále připravený,“ varoval, když se posadil k zadní stěně, a svolil, aby mu stařec přehodil přes ramena hromadou plesnivých kůží.

Těžké kroky hřměly kolem, otřásajíce zemí, a pak bylo slyšet ze všech stran hlasy. Šedovousý muž dal Jasonovi na hlavu kožený přehoz tak, aby mu zakryl obličej, potom hrábl do váčku u pasu pro páchnoucí hliněnou dýmku a strčil ji Jasonovi do úst. Ani stařena, ani mladík tomu všemu nevěnovali pozornost.

Ani nevzhlédli, když rozrazil vchod bojovník s přilbou a strčil dovnitř hlavu.