Brucco, hubený chlapík s obličejem hrdlořeza, se jako vždy tvářil podezíravě. A oprávněně. Jako lékař, badatel a ekolog byl jedinou autoritou, co se týče pyrranských životních forem. Musel být podezíravý. Ovšem na druhé straně jedno v jeho prospěch mluvilo: byl natolik vědcem, že se dal přesvědčit logicky zdůvodněnými fakty.

A Rhes, vůdce neuznávaných lidí, kteří se úspěšně přizpůsobili životu na této vražedné planetě, se již oprostil od reflexívní nenávisti, tolik typické pro ostatní, a Jason s ním počítal, že mu pomůže.

Meta, rozkošná a milá žena, silnější než mnohý muž, jejíž půvabně tvarované paže dovedly vášnivě svírat — nebo lámat kosti. Zdalipak tvoje chladně praktická mysl — skrytá v tom krásném ženském těle — ví, co je láska? Nebo je to pouze pýcha vlastnictví, kterou cítíš k tomu přivandrovalci Jasonu dinAltovi? Pověz mu to někdy, rád by to věděl. Ale ne zrovna teď. Vypadáš zrovna tak netrpělivě a nebezpečně jako ostatní.

Jason zavřel za sebou dveře a neupřímně se usmál.

„Nazdárek vespolek,“ začal. „Doufám, že se na mě nezlobíte, že jsem vás nechal tak dlouho čekat?“ Rychle pokračoval a nevšímal si hněvivého bručení ze všech stran.

„Jsem si jist, že vás všechny potěší, že jsem na mizině, finančně vyřízený a úplně na dně.“

Jejich obličeje se vyjasnily, když si uvědomili, co řekl. Uvažovat jen o jednom — to byl pyrranský zvyk.

„Máš v bance milióny,“ namítl Kerk, „a v žádném případě jsi je neprohrál v kartách, ani jsi je neztratil.“

„Když hraju hazardní hru, tak vyhrávám,“ ujistil ho Jason důstojně. „Jsem na mizině, protože jsem je beze zbytku utratil. Koupil jsem kosmickou loď, a teď je na cestě sem.“

„Proč?“ zeptala se Meta a vyjádřila tak otázku, kterou měli na mysli všichni.