VIII. Neboť toto budiž všem známo o bří Arnoldové (zal. 1905): Nákup pod jednou střechou. A bude se nazývat: Obchodní dům bří Arnoldové (zal. 1905).
IX. A tak se stalo.
X. A bří Arnoldové (zal. 1905) rozdělil Obchodní dům do oddělení, Kovomat, Dámské prádlo, Modes robes, dle druhů zboží, a stvořil lidi, aby je plnili veškerým sortimentem, řka, Ano, všechno je tu k mání. A bří Arnoldové (zal. 1905) řekl, buďtež zde nákladní vozy a jejich barvy buďtež červená a zlatá, i vydejtež se na cesty, aby všichni věděli, že bří Arnoldové (zal. 1905), Zásilková služba, dodává veškerý sortiment.
XI. Buďtež zde Jeskyně Sama Klause a Zimní výprodeje a Letní slevy a Týden pro školáky a Sezónní zboží;
XII. A do Obchodního domu vstoupili nomové, aby se stal jejich Domovem navěky věkův.
Z Knihy Nom, Suterény, verš I – XII
1
Toto je vyprávění o Cestě Domů.
Toto je vyprávění o Rozhodujícím kroku.
Toto je vyprávění o náklaďáku, kterak rachotil spícím městem a po venkovských silničkách, prorážel mezi pouličními lampami a smýkal sebou ze strany na stranu, tříštil výklady a kolébal se, až se zastavil, když ho stíhala policie. A když se zpitomělí muži vrátili ke svému vozu, aby se ohlásili: Slyšíš mě, prosím tě, slyšíš mě? To auto nikdo neřídí!, stalo se vyprávěním o náklaďáku, který znovu nastartoval, odrazil od překvapených policistů a zmizel v temnotě.
Ale tam to vyprávění nekončí.
Ani nezačíná.
Obloha bezútěšně plakala. Jednotvárně pršelo. Padal ten druh deště, co je o moc mokřejší než normální déšť, ten druh deště, co padá ve velkých kapkách a pleskancích, ten druh deště, který je vlastně jen moře nastojato se štěrbinkami.
Déšť bubnoval do staré krabice od hamburgerů a na sáčky od brambůrků v drátěném koši, který Masklinovi skýtal dočasný úkryt.