Třetí civilizací, o níž bude řeč, je ta naše, a my už chápeme, proč Poutníci musejí zasáhnout především a právě do našeho života. My se POHYBUJEME. Pohybujeme se, což znamená, že se můžeme zmýlit ve volbě správného směru pohybu.

Dnes už nikdo ani nevzdechne po někdejších „postrkovačích“, kteří se s fanatickým zápalem pokoušeli urychlovat pokrok civilizací Tagory a Leonidy. Dnes už dávno chápeme, že „postrkovat“ takové svým způsobem dokonalé humanoidní pospolitosti je počínání stejně nesmyslné a neperspektivní, jako snaha urychlit růst stromu, řekněme dubu, tím, že ho budeme za větve vytahovat k nebi. Poutníci ovšem nejsou žádní „postrkovači“, ti si jistě nepředsevzali a ani předsevzít nemohli takový cíl jako prosté urychlování pokroku. Jejich snahou je vyhledávání, vyčleňování, příprava k přivtělení a nakonec monokosmické vstřebání jedinců, kteří už k něčemu takovému dozráli. Nevím, podle jakých zásad Poutníci tento výběr provádějí, a to je velice smutné, protože ať chceme nebo ne, máme-li hovořit přímo, bez okolků, kudrlinek a vědátorského slovíčkaření, jde o následující:

Za prvé: Vstup lidstva na cestu evoluce druhého řádu prakticky znamená proměnu druhu homo sapiens v Poutníka.

Za druhé: Pro takovou proměnu je vhodný zdaleka ne každý příslušník zmíněného druhu.

Závěr:

— lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části;

— lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části podle parametru, který neznáme;

— lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části podle parametru, který neznáme, přičemž menší část pronikavě a navždy předstihne tu větší;

— lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části podle parametru, který neznáme, menší část pronikavě a navždy předstihne tu větší a stane se tak z vůle a díky schopnostem a možnostem supercivilizace lidstvu po všech stránkách cizí.

Drahý Kammerere! Jako sociopsychologické cvičení Vám k analýze nabízím následující projekt, který, jak jistě uznáte, obsahuje nejeden nový prvek.