Drahý Kammerere!

Především Vás snažně prosím, abyste nepovažoval za projev stařecké nadutosti onu oficiální hlavičku, jíž jsem byl opatřil toto své poselství. Hodlal jsem jen tímto způsobem akcentovat, že mé poselství, ač výlučně osobní, má zároveň povahu listiny navýsost oficiální. Hlavička Vašich informačních hlášení mi v hlavě vězí již od dob, kdy těmito elaboráty přede mnou o stůl coby (dosti ubohými) argumenty třískal náš nešťastný Sikorski.

Můj vztah k Vaší organizaci se nezměnil ani v nejmenším, tím jsem se ostatně nikdy netajil, a Vám je tento můj poměr ke Komkonu-2 bezesporu velmi dobře znám. Přesto jsem však materiály, které jste mi tak laskavě postoupil, s velkým zájmem prostudoval. Děkuji Vám. Rád bych Vás zároveň ujistil, že při takovémto (ovšem výlučně při takovémto!) zaměření Vaší práce najdete v mé osobě toho nejvášnivějšího příznivce a spolupracovníka.

Nemám tušení, zda je to jen náhodná shoda okolností, ale Váš přehled modelů se mi dostal do rukou právě ve chvíli, kdy jsem se sám odhodlával ke shrnutí vlastních mnohaletých úvah o tom, co jsou to Poutníci, a o nevyhnutelnosti jejich střetu s pozemskou civilizací. Když už jsme u toho — podle mého nejhlubšího přesvědčení náhody neexistují. Zdá se, že tato otázka s konečnou platností dozrála do stadia, kdy by měla být zodpovězena.

Nemám čas ani chuť zabývat se detailní kritikou Vašeho dokumentu. Přesto si nemohu odpustit ujištění, že modely Chobotnice a Conquistador mě svým vpravdě anekdotickým primitivismem uvrhly do záchvatu bezuzdného řehotu, zatímco model Nový vzduch, ač na první pohled působí dojmem konstrukce ne právě triviální, je zcela prost alespoň náznaku respektováníhodného argumentačního aparátu.