Nikdo nedokázal nikdy snést žádné podstatné důvody pro kosmické lety s lidskou posádkou třeba jen na vzdálenost k nejbližší hvězdě, třebaže na tohle téma vzniklo nesčetné množství teoretických studií. Že měla taková cesta trvat celé století, to nebyl rozhodující faktor, tenhle problém by vyřešila hibernace. Opice rhesus prospaly už v družici Louis Pasteur, určené pro lékařský výzkum, téměř tisíc roků a jejich mozky vykazovaly stále bezvadně normální činnost. Neexistoval vůbec žádný důvod předpokládat že by totéž nedokázaly i lidské bytosti — ačkoli rekord který držel pacient postižený zvláštním, záhadným druhem rakoviny, činil méně než dvě století.

Biologický problém byl vyřešený; byl to technický, který se dál nepřekonatelný. Plavidlo, jež by dokázalo nést tisíce spících cestujících spolu se vším, co by k novému životu na cizí planetě potřebovali, muselo by mít rozměry jako veliké zaoceánské parníky, které kdysi vládly pozemským mořím.

Bylo by celkem snadné vybudovat takovou loď za oběžnou drahou Marsu a využít přitom hojných zdrojů v pásu asteroidů. Jenže bylo ovšem nemožné vybavit ji motory, jež by takovou loď vynesly ke hvězdám v nějaké rozumně dlouhé době.

Dokonce i při desetině rychlosti světla nalézaly se všechny nejslibnější cíle více než pět set roků daleko. Potřebnou rychlost dosahovaly automatické sondy — řítící se přes sousední hvězdné soustavy a hlásící rádiem svá pozorování, učiněná průběhu několika hektických hodin průletu. Jenže neexistoval žádný způsob, jak by se daly přibrzdit a sestoupit s nimi na oběžnou dráhu nebo přistát. Vyloučíme-li nehodu, budou navždycky pokračovat v letu jednou galaxií za druhou.

Tady se skrýval základní problém se všemi raketami — a nikdo dosud nevynalezl žádnou jinou možnost pohonu pro dálkové lety. Rychlost je totiž stejně obtížné ztratit, jako ji nabrat, a nutnost nést pohonné hmoty potřebné pro brzdící manévr potíže cestovatele nejen zdvojnásobuje, přímo je to umocňuje.