27. června 1954 Sovětský svaz, který po skončení války vyvinul neobyčejné úsilí na poli atomového bádání, uvádí do chodu první atomovou elektrárnu na světě!

Využívá tepla zabrzděných trosek rozštěpených atomových jader k výrobě páry a k pohonu turbogenerátoru elektrického proudu a pracuje s výkonem 5000 kilowattů, mnohokrát a mnohokrát větším než první skromný reaktor Fermiho. Na celém světě se stavějí nové atomové reaktory. Vyrábějí nejen elektřinu, ale i sta a sta umělých radioaktivních prvků, radioizotopů, jejichž atomová jádra vyzařují neviditelné elektrické a elektromagnetické záření. Radioizotopy docházejí nesmírného využití ve vědě i v praxi, v probádání pochodů, které se odehrávají v živé i neživé hmotě, a v lékařství i v průmyslu zatlačují do pozadí všechny rentgeny. Jim vděčí biologie za veliké objevy a jen s jejich pomocí se podařilo tak rychle objasnit příčiny nejrůznějších chorob a postupně prodloužit lidský věk.

ĎÁBLŮV MYS

Když zvítězilo úsilí obránců míru, když nenávratně zmizelo nebezpečí atomové války, byly všechny atomové pumy, chované ve zbrojnicích různých států, rozmontovány a jejich náloží bylo použito ke stavbě elektráren a tepláren. V tom byla veliká přednost atomové výbušniny proti výbušninám jiného druhu, že pouhým obratem ruky bylo možno proměnit zdroj zkázy v blahodárný a nejvýš účinný prostředek mírové práce.

Několik tun lehčího uranu nebo plutonia nahradilo stovky vagónů nejlepšího uhlí. V krajích naprosto pustých a tisíce kilometrů vzdálených od ložisek uhlí nebo nafty vyrůstaly atomové elektrárny. Bezvodé pouště se zvolna měnily v úrodná pole, rovníkové pralesy „černé Afriky“ ustupovaly obdělávané půdě, jejich močály, semeniště malárie a spavé nemoci, byly kus po kuse vysušovány a osídlovány zemědělci.