La Fayův plán získal téměř stejný počet přívrženců jako odpůrců. Indický delegát Dandu Sirdar namítl, že La Fayův plán je sice hezký jako nápad, ale číselně že mu nevychází. Grónské a antarktické ledovce byly už dávno probádány, je tu na 30 miliónů krychlových kilometrů ledu. Podle statistiky zásob atomové energie, kterou Světová technická rada vydává každý měsíc, je nanejvýš jasné, že by celá současná světová zásoba atomové energie nestačila k provedení La Fayova plánu, i kdyby bylo možno — a to není myslitelné — pro tento úkol ji uvolnit.

Sovětský delegát Georgij Alexejevič Roginskij se připojil k námitce Dandu Sirdara. „Je tu ještě jedna velmi závažná okolnost, na kterou není v La Fayově plánu pamatováno,“ upozornil. „Je to skutečnost, že roztavením obou ledovců stoupne hladina všech tří moří asi o osmdesát metrů. Nejenže se Severní moře přelije do holandské a severoněmecké nížiny a Baltské moře do ruských a polských nížin, ale prakticky většina přístavů, co jich na světě je, velikým londýnským přístavem počínaje a nejzapadlejším přístavem v dalekém Tichomoří konče, zmizí pod vodou. Národohospodářské škody, které tak vzniknou, nepodaří se dlouho nahradit, i kdyby nakrásně La Fayův plán skončil plným úspěchem.“ Po těchto dvou projevech se zdálo, že La Fayův plán je definitivně pohřben. Ale francouzští delegáti s La Fayem v čele jej hájili velmi důrazně. Námitku indického delegáta vyvracel La Fay poukazem na nedávné úspěšné pokusy, provedené ve francouzských laboratořích s táním ledu pod vysokým tlakem. Led při tání zmenšuje svůj objem a to má za následek, že při vyšším tlaku taje za nižší teploty. Ohromný tlak, který vzniká při bouřlivém uvolnění atomové energie, znásobí tu účinek vyvinuté teploty. Jejich laboratorní pokusy, ty mohly použít jen poměrně nízkých tlaků řádu 100 000 atmosfér, vedly k desateronásobnému účinku. Není pochyb, že tlak, jímž působí zplyněná hmota při atomovém výbuchu a který se odhaduje na miliardy atmosfér, tento násobek ještě mnohokrát zvýší.