Dobývání kosmu tím ovšem nekončí, uzavírá se jeho první etapa. Bude pokračovat dál i když snad se jeho tempo poněkud zvolní. Je to — kromě války — ten nejnákladnější lidský podnik a i prostředky nejbohatších států mají své hranice.

Jules Verne při psaní svých objevných fantastických románů zdaleka nezažil tak rychlý pokrok vědy a techniky. A proto mohly jeho knihy vycházet po celé desítky let bez úprav, s nezměněným textem prvního vydání. Autor Akce L měl podstatně horší úděl. Za těch 15 let, jež dělí první vydání od tohoto třetího, se toho událo tolik, že musil na různých místech podstatně svůj text přepracovat. Plyne odtud jedno poučení pro ty, kdo píší science-fiction, že je mnohem výhodnější volit si hodně vzdálené cíle ve vesmíru, ne něco tak blízkého, jako je Luna. Pak mají naději, že aspoň 50 let nebudou musit měnit něco v textu svého 1. vydání. Ačkoliv — kdo ví?

V Praze v lednu 1970

F. B.

ITAL FERMI

„Snad byste nic nenamítali, kdybych otevřel okno, hoši?“ zeptal se Jan svých hostů. Sedělo jich v jeho pokoji pět v družném hovoru, všichni z téže třídy desátého ročníku patnáctiletky. Sešli se ten večer u Jana k společné podívané na televizní film Vítězný pochod. Petr, Janův nejlepší přítel, pohlédl takřka jen ze zvyku stranou na nástěnný samočinný kalendář. Modré kolečko a číslice 18 hlásily, že světová meteorologická služba zařídila na ten den pro středoevropský sektor jasné počasí s průměrnou teplotou 18 stupňů.

„Snad nezmrzneme,“ odpověděl za všechny. Jan vypnul přítok upraveného vzduchu a spustil okno. Sklouzlo nehlučně v měkkých drážkách a před hochem se otevřel pohled, který tolik miloval. Byl krásný jarní večer. Na sametově modrém nebi plály hvězdy, jasné ostré tečky, jejichž světlo netlumil žádný závoj prachu a kouře.