“Myslím, že už to mám. Problém létajícího člověka je problém mušího letu.“ Když se Hyde konečně dosyta vysmál, začal Fox uraženě vysvětlovat a snažil se dokázat, že jeho myšlenka vůbec není tak směšná a hloupá, jak se jeho veleváženému kolegovi zdá. Rozhovořil se zeširoka o výsledcích vědeckého pozorování mušího letu, jak je tato na pohled docela jednoduchá věc ve skutečnosti komplikovaná. Mluvil o „zvláštních svalech v muší hrudi“, o svalech, které vědecká literatura rozeznává dvojí, a to svaly účinkující „přímo“ a svaly účinkující „nepřímo“. Za letu opisují křídla dráhu tvaru osmičky. A pro všechny tyto zvláštnosti je moucha s to létat s poměrně malým vynaložením sil o neveliké nosné ploše křídel, nesoucích poměrně velikou váhu mušího těla. A co, stačí tedy zkonstruovat podobný přístroj, a člověk pak dokáže létat pomocí nevelikých křídel bez jakýchkoliv motorů, pouhou silou svalstva. „Věc ohromná!. Kouzelná!. Úžasná!. Inu krása!. Hotový zázrak!“ Hyde se při každém slově zalykal smíchem a nepřestával si ovívat obličej vějířem.

Fox ještě víc zežloutl a uraženě se zeptal:

„Co je na tom všem k smíchu? Nebo jste mě vůbec nepochopil, nebo.“

„Nebo. jste vy vůbec nic nepochopil,“ nedal mu domluvit Hyde. „Baže, zřejmě jste vůbec nepochopil podstatu úkolu. Co to proboha navrhujete! Nový letecký přístroj. Nic víc! Jen přístroj!

Mechanismus, který se dá přilepit na hřbet každému ťulpasovi.“

„Proč ťulpasovi?“

„Přístroj, který se dá hromadně vyrábět! Vyrobíme stovky a tisícovky muších lidí! To není návrh pro Dandarat, s tím tak na ministerstvo války! Létající vojáci, průzkumníci, odstřelovači, bombometčíci — samozřejmě, to by nebylo zrovna špatné. Ne, vůbec nic špatného by to nebylo!

Jakápak schodiště, na co potom výtahy, co s pohyblivými chodníky! Jako včeličky z úlů si z mrakodrapů vyletují lidé a rojí se po ulicích.