Roku 2003 bylo ukončeno částečné přemístění vod Středozemního moře do nitra Sahary a gibraltarské hydroelektrárny poprvé napojily proudem severoafrickou síť. Mnoho let již uplynulo od pádu posledního kapitalistického státu. Těžký, bolestný a velký úsek spravedlivého přetváření světa se chýlil ke konci. Bída, hospodářský chaos a války se již nestavěly do cesty velkolepým plánům obyvatel Země.

Kontinentální sítě vysokého napětí, neomezovány hranicemi států, volně se rozrůstaly, vznikaly atomové elektrárny, továrny-automaty, kde nepracovali lidé, a fotochemické transmutátory, v nichž sluneční energie přeměňovala kysličník uhličitý a vodu na cukr. Tento proces, odehrávající se v rostlinách po miliardy let, stal se již vlastnictvím člověka.

Věda neměla již nikdy sloužit výrobě zkázonosných prostředků. Ve službách komunismu se stala nejmocnějším ze všech nástrojů ku přebudování světa. Zdálo se, že zavodnění Sahary a vpuštění vod Středozemního moře do turbin elektráren je dílo, které na dlouhou dobu zůstane nepředstiženo, ale hned následujícího roku byly zahájeny práce na projektu tak nesrovnatelně odvážném, že zastínil dokonce i Gibraltarsko-africký hydroenergetický kombinát. Mezinárodní ústav pro řízení podnebí přešel od řízení dešťových mraků a přemisťování vzdušných mas k přímému útoku na největšího nepřítele lidstva — mráz, který po stamiliony let vládl v oblasti zemských pólů.