Tak jako moderní japonské gejši i hetéry bavily, rozptylovaly a vzdělávaly muže a nemusely nutně prodávat své tělo, spíše štědře rozdávaly své vědomosti.

Špatnou službu prokázal hetérám Lúkiános ze Samosaty, známý starověký spisovatel, Voltaire antiky. Krutě zesměšňoval četné staré obyčeje a udělal z hetér sprosté nevěstky a z Afrodíty bohyni prostopášností. Bohužel, jeho přičiněním vznikla tradice a té se pak přidržovali i mnozí pozdější autoři.

První kapitoly románu mohou vyvolat dojem, že jsou přetíženy faktografickými detaily a starořeckými slovy, zvláště u toho, kdo zná špatně antické dějiny. Takový příval dojmů pocítí každý, kdo se poprvé octne v cizině, jejíž zvyky, jazyk a architekturu neprostudoval. Je-li však dost zvídavý, brzy překoná obtíže plynoucí z prvního seznámení a tu se pojednou nadzdvihne clona nevědomostí a otevře se mu výhled na rozmanité stránky života. Právě proto, abych ve svých dílech tuto clonu odstranil, přetěžuji vždycky první dvě tři kapitoly specifickými podrobnostmi. Když je čtenář překoná, má najednou pocit, jako by v nové zemi už kdysi byl.

Náš čtenář je dobře obeznámen se společenskou stránkou antiky a ví, že starořecké státy byly otrokářskými demokraciemi nebo despociemi.

Soudobému čtenáři by se mohlo zdát, že chrámů a soch je v románu příliš mnoho a význam umělců a básníků že je zveličen. Musíme však vědět, že veškerý duchovní život této doby se soustřeďoval kolem umění a poezie, poněkud méně kolem filozofie. Helén si nedovedl představit život, v němž by si nemohl dlouze a často dopřávat požitek z uměleckých děl a rozjímat o krásných stavbách. Něco podobného vidíme v současném Japonsku: potěšení z umělecké úpravy kamenů a květů, kontemplativní splývání s přírodou v čajovnách nad lotosovými rybníky za šumění zurčící vody a zvuku bambusových zvonečků.