V pět hodin večer se Prestovi šoféra zželelo a dovolil mu zastavit u zájezdní hospůdky a něco pojíst. On sám se jídla ani nedotkl, vypil jen sklenici studené vody.

A znovu začala ona bláznivá jízda a trvala celý večer a noc. Šofér padal únavou a nakonec prohlásil, že při jízdě usíná a nezaručuje, že nerozbije auto i s pasažérem.

„Rychleji!“ křikl Presto, ale potom se nenadále nadzvedl, odstrčil šoféra a usedl sám za volant. „Můžete si odpočinout,“ řekl šoférovi.

Ten se svalil na široké sedadlo a usnul, jako když ho do vody hodí.

A Prestovi ubíhaly hlavou myšlenky stejně zběsile jako automobil.

„Musím to skoncovat! Musím to skoncovat jednou provždy!“ šeptal.

Když se šofér probudil, bylo už sedm hodin ráno. Auto stálo před vilou Heddy Lux.

„Tak jste se vyspal?“ ptal se laskavě Presto. „Zajdu pozdravit miss Lux a vy zatím na mne počkejte. Potom pojedeme domů.“

Sedm hodin ráno je poněkud brzy na návštěvy, ale Tonio věděl, ze Hedda vstává v šest. Vedla velmi přísnou životosprávu podle předpisu nejlepších hygieniků, aby si co nejdéle udržela půvab mládí a krásy — kapitál, z kterého těžila tak vysoká procenta.

Hedda už skončila lázeň a masáž a nyní prováděla lehkou gymnastiku ve velké čtvercové místnosti, do které dopadalo světlo stropem. Uprostřed bílých mramorových sloupů stála veliká zrcadla, v nichž se Hedda odrážela. Ve svém flanelovém ranním úboru s pruhovanými kalhotami a se svými ostříhanými a hladce přičísnutými vlasy připomínala roztomilého chlapce.

„Tonio? Tak brzy?“ řekla mile, když zpozorovala v zrcadle přicházejícího Presta. A pokračovala, aniž se přestala prohýbat, předklánět a narovnávat: „Posaďte se. Káva bude hned.“