Neptala se, co ho k ní přivádí tak časně po ránu, protože byla zvyklá na jeho podivínství.

Tonio přistoupil k velké pohodlné pohovce, posadil se na roh, ale vzápětí vyskočil a začal přecházet velkými kroky po místnosti.

„Presto, přestaňte pobíhat, točí se mi hlava, když se na vás dívám,“ požádala herečka.

„Musím s vámi mluvit,“ vypravil ze sebe Presto, přecházeje stále sem tam pokojem. „Musím s vámi mluvit o velmi vážné věci. Ale nemohu mluvit, když se kroutíte a děláte dřepy. Buďte tak hodná a sedněte si na pohovku.“

Hedda se na něho podívala, několikrát poskočila a usadila se s nohama na pohovce. Presto k ní přistoupil a pravil:

„Tak.“

Bylo vidět, že se musí vší silou přemáhat, aby zůstal klidný, aby ho ruce a nohy poslouchaly a nos se nekrčil.

„Miss Lux! Miss Heddo! Já nejsem řečník… je mi velmi těžko… Já vás miluji a chtěl bych, abyste se stala mou ženou.“

Jeho proradný nos se začal ohrnovat a vrtět. Hedda sklopila oči, a potlačujíc příval smíchu, řekla co možná nejvážněji a nejklidněji:

„Antonio Presto, ale vždyť já vás nemiluji a vy to víte. A není-li naše láska vzájemná, co nás může sbližovat? Obchodní cíle? Ty mluví proti našemu sňatku. Posuďte sám. Můj kapitál a příjmy nejsou o nic menší než vaše. Já peníze nepotřebuji, ale také nehodlám své příjmy zmenšit. A manželství s vámi by mé výdělky zmenšilo.“

Presto sebou škubl:

„Jak to myslíte?“

Hedda odpověděla s očima stále urputně upřenýma na podlahu:

„Velice jednoduše. Víte sám, že mě obecenstvo zbožňuje. Kolem mého jména se už vytvořil jakýsi kult. Pro statisíce a milióny diváků platím za ideál ženské krásy a čistoty. Ale ctitelé mají na své božstvo své nároky. Jejich oddanost musí mít oprávnění.