Presto se začal rozčilovat. A když se rozčiloval, byl nejsměšnější. Statisté propukli v homérský smích. Baroni a rytíři se popadali za břicha a div se neváleli po zemi, dvorní dámy slzely a rozmazávaly si líčidla. Králi spadla paruka. Presto se díval na tu živelnou pohromu, kterou způsobil jeho veliký talent. Potom náhle dupl, chytil se za hlavu, vyběhl a zmizel v zákulisí. Když se uklidnil, vrátil se s bledou tváří do „zámku“ a řekl:

„Budu řídit zkoušku ze zákulisí.“

Repetice pokračovala. Všechny Prestovy poznámky byly plně na místě a svědčily o jeho talentu a velké režisérské zkušenosti.

„Miss Hedda Lux přijela!“ sděloval asistent režiséra.

Presto mu předal vedení zkoušky a šel se oblékat a nalíčit.

Za dvacet minut se vrátil do ateliéru již v kostýmu pěvce. Ale kostým ani líčidlo nemohly zakrýt jeho zrůdný zevnějšek. Jak směšně vypadal! Statisté jen stěží potlačovali smích a odvraceli se.

„Tak kde je Lux?“ zeptal se Presto netrpělivě.

Jeho partnerka na sebe dala čekat. Jiné herečce by jistě něco takového neprošlo, ale Hedda Lux si otálení mohla dovolit.

Konečně se objevila a její příchod působil jako vždy velmi efektně. Tato žena byla opravdu neobyčejně krásná. Jako by příroda po celé věky po zrníčkách, po kapičkách střádala všechno, co může lidi okouzlovat, vybírala pečlivě půvaby u všech prapředků a nakonec shromáždila celý zářivý arsenál krásy a ženského kouzla.

Antonio nervózně zavrtěl chobotovitým nosem, když na Heddu Lux pohlédl. A všichni, od předních herců do posledního tesaře viseli očima na Heddě. Statisté se na ni dívali téměř s posvátnou úctou.

Prestův nos se pohyboval stále rychleji, jako by větřil.

„Světlo!“ vykřikl Presto a jeho hlas byl rozčilením ještě pronikavější a vyšší.

Po ateliéru se rozlil celý oceán světla. Vypadalo to, jako by je Hedda Lux přinesla s sebou. Její pseudonym

Presto se rozhodl před natáčením zopakovat hlavní záběr — pěvcovo vyznání královské dceři.