Vysoká dívka Tajna Dan, chemička lodi, v krátké tunice ze zelené jiskřivé látky (ladící s barvou jejích očí), byla nejveselejší a nejmladší účastnicí expedice. Nejednou přiváděla klidného Kariho svou vznětlivou prudkostí do rozpaků. Ale tanec miloval stejně jako Tajna, rozená tanečnice. S úsměvem k ní přistoupil.

Vlevo, z výše můstku nad bazénem, mu kynula Afra Devi — odbornice v biologii. Pečlivě si před započetím cvičení natírala ruce a nohy zvláštní vazelínou. Přiblížil se k ní Tej Eron, opatrně našlapuje na pérující plastickou hmotu, a natáhl za zády dívky silnou svalnatou ruku. Afra se rozhoupala v rytmu kmitajícího prkna a překotila se zpátky na tuto spolehlivou oporu. Na okamžik oba strnuli, osmahlí, s kůží zbarvenou jako blysknavý kov, jakou člověk získává jedině zdravým životem na vzduchu a slunci. Sotva postřehnutelným pohybem se mladá žena ještě víc prohnula, otočila se kolem ruky velitelova pomocníka a oba zavířili ve vzduchu ve složitých akrobatických figurách.

„A je duchem pryč!“ protáhla Tajna Dan a přiložila na mechanikovy oči konečky svých horkých prstů.

„Není to snad krásné?“ odpověděl Kari Ram otázkou, přitáhl si k sobě dívku v prvním pohybu tance a vstoupil do zvukového pásma.

Kari a Tajna byli nejlepšími tanečníky na kosmické lodi. Jen oni se dovedli plně oddávat melodii a rytmu a zapomínat přitom na všechny ostatní myšlenky a pocity. A Kari odplul do světa tance, nepociťuje nic než požitek z lehkých, harmonických pohybů. Dívčina ruka, spočívající mu na rameni, byla silná a něžná. Zelené oči ztemněly.

„Vy a vaše jméno jste totéž,“ zašeptal Kari. „Zapamatoval jsem si, že Tajna znamenalo ve starém jazyce — neznámá, neprobádaná.“

„Z toho mám radost,“ odpověděla dívka bez úsměvu. „Vždycky se mi zdálo, že tajné věci zůstaly jedině v kosmu, kdežto u nás na Zemi už nejsou. V lidech nejsou — všichni jsme prostí, jasní a čistí.“

„A vy toho litujete?“