„To je nemyslitelné!“ zvolali rozhořčeně Kari Ram a Tej Eron.

„Naši dnešní spisovatelé neradi píší o chmurném období konce kapitalismu,“ namítl Mut Ang.

„Víte ze školních dějin, že naše lidstvo prošlo svého času velmi kritickým bodem svého vývoje.“

„To ano,“ navázal Kari. „To bylo tehdy, když lidé objevili, jakou sílu poskytuje ovládnutí hmoty a kosmu, ale formy společenských vztahů zůstávaly staré a ani vývoj společenského uvědomování nebyl tak rychlý jako úspěchy vědy.“

„Skoro přesná formulace. Máte dobrou paměť, Kari. Ale řekněme to jinak: kosmické poznání a kosmická síla se dostaly do rozporu s primitivní ideologií individuálního vlastníka. Zdraví a budoucnost lidstva byly několik let na vážkách osudu, dokud nezvítězilo nové a dokud se lidstvo nesjednotilo v beztřídní společnosti v jednu rodinu. Tam v kapitalistické polovině světa neviděli nové cesty a pohlíželi na svou společnost jako na neochvějnou a neměnnou a ve snech o budoucnosti spatřovali nevyhnutelnost válek a vzájemného vyhubení.“

„Jak něco takového mohli nazývat snem?“ ušklíbl se zlostně Kari.

„Vidíte, a nazývali!“

„Možná že kritickými fázemi prochází každá civilizace všude, kde vzniká lidstvo na planetách jiných sluncí,“ řekl Tej Eron pomalu a přelétl očima horní číselníky přístrojů. „Známe už dvě neobydlené planety s vodou, atmosférou se zbytky kyslíku, kde větry prohánějí jen mrtvý písek a vlny stejně mrtvých moří. Naše lodi je vyfotografovaly…“

„Ba ne,“ zavrtěl hlavou Kari Ram.

„Nejde mi do hlavy, že by lidé, kteří už poznali nekonečnost kosmu a onu sílu, kterou jim přináší věda, mohli…“

„… usuzovat jako zvěř, jen s tím rozdílem, že zvládli logiku? Ale stará společnost se přece vytvářela živelně, bez předem stanoveného cíle, jímž se vyznačují vyšší formy společnosti, vytvořené lidmi. Rozum člověka a charakter jeho myšlení byly také na prvotním stadiu přímé nebo matematické logiky, odrážející logiku vývojových zákonů hmoty a přírody na základě bezprostředního pozorování a zkušeností.