Jakmile lidstvo nahromadilo dějinné zkušenosti a poznalo historický vývoj okolního světa, vznikla dialektická logika jako nejvyšší stadium vývoje myšlení. Člověk pochopil dualitu přírodních jevů i vlastní existence. Uvědomil si, že na jedné straně jako individualita je velmi malý a pohybuje se v životě jen kratinkou chvilku, že se podobá kapce v oceánu nebo malé jiskřičce hasnoucí ve větru. A na druhé straně je stejně nezměrný jako vesmír, jejž pojímá svým myšlením i citem ve vší nekonečnosti času a prostoru.“

Velitel hvězdoletu se odmlčel a začal zamyšleně přecházet před svými pomocníky. Na jejich mladých obličejích se usadil stín pevného soustředění.

Mut Ang porušil ticho.

„V mé sbírce historických filmových knih je jedna velmi charakteristická pro tuto epochu. Překlad do dnešního jazyka nepořídil stroj, ale Sani Cen, historik, zesnulý v minulém století. Přečteme si ji!“ Usmál se dychtivému zájmu mladých astronautů a vyšel do chodby.

„Nikdy ze mne nebude opravdový velitel,“ povzdychl si Tej Eron provinile. „Nedokážu znát tolik, co zná náš Ang.“

„A on zase přede mnou říkal, že je špatným velitelem, protože prý má příliš široký okruh zájmů,“ ozval se Kari, usedaje do navigátorského křesla.

Tej Eron se na přítele udiveně zadíval. Mlčeli a tiché bzučení přístrojů se zdálo stále stejné. Obrovitá loď dosáhla maximální rychlosti a s jistotou se řítila pryč od uhlíkaté hvězdy do zvoleného čtverce, kde v hluboké temnotě prostoru tonuly slabě mihotavé vzdálené galaxie — čtyři hvězdné ostrovy. Byly tak vzdáleny, že světlo, které odtud přicházelo, bezmocně zmíralo v lidském oku — skvělém přístroji, jemuž stačí všeho všudy několik málo kvant.

Pojednou se cosi stalo. Na obrazovce velkého lokátoru zaplál a zakolébal se svítící bod. Ozvalo se pronikavé zvonění, z něhož se astronautům srdce zastavilo.