Tyto myšlenky v té či oné formě vzrušovaly každého člena posádky. Vědomí ohromné odpovědnosti chvíle přinutilo k vážnosti dokonce i mladou Tajnu. Nepatrná hrstka představitelů mnohamiliardového pozemského lidstva — dokáže být tato hrstka hodna jeho hrdinských činů, práce, fyzické dokonalosti rozumu a odolnosti?

Jak se připravit na nadcházející setkání? Pamatovat na všechen těžký a veliký boj lidstva za svobodu těla i ducha!

Nejdůležitější, nejtajemnější otázkou, která nyní nejvíc vzrušovala, bylo: jací jsou ti, co nám teď letí vstříc? Jsou podle našich pozemských názorů hrozní nebo krásní?

Afra Devi, odborník v biologii, se přihlásila o slovo. Mladá žena, která nervovým vzrušením ještě více zkrásněla, často zvedala pohled k obrazu nad dveřmi. Perspektivními barvami vymalované velké panoráma Měsíčních hor Rovníkové Afriky s ohromujícím kontrastem ponurých lesnatých svahů a rozzářeného skalnatého hřebene jako by jejím myšlenkám dodávalo na výrazností.

Afra říkala, že se lidstvo již dávno zřeklo staré rozšířené teorie, že myslící bytosti mohou být nejrůznějšího druhu a nejrůznější stavby. Přežitky náboženských pověr nutily i seriózní vědce k nepromyšlenému tvrzení, že se myslící mozek může rozvíjet v jakémkoli těle, stejně jako se dříve věřilo v bohy vyskytující se v nejrůznějších podobách. Ve skutečnosti podoba člověka, jediné bytosti na Zemi, která byla nadána myslícím mozkem, nevznikla pochopitelně náhodou, nýbrž odpovídala maximální přizpůsobivosti takového tvora a jeho možnostem snášet velké zatížení mozku a neobyčejnou aktivitu nervové soustavy.

Naše pojetí lidské krásy a krásy vůbec se zrodilo z tisícileté zkušenosti — z bezděčného uznávání konstrukční účelnosti a dokonalé přizpůsobenosti k té či oné činnosti. Proto jsou krásné i velké stroje, mořské vlny, stromy i koně, třebaže se to všechno výrazně liší od podoby člověka. A sám člověk ještě ve stavu zvířete se díky rozvoji mozku zbavil nutnosti úzké specializace a přizpůsobení pouze jednomu způsobu života, jak je to typické pro většinu zvířat.