Glucková s netajenou hrůzou pohlédla na Stirnera. Když se jejich pohledy setkaly, měla Glucková dojem, že v jeho očích zahlédla úsměv.

Sauer se vrátil z ložnice, přistoupil k Stirnerovi, a zahleděl se mu pátravě do oči:

„Jak se to stalo?“ zeptal se ho.

Stirner vydržel jeho pohled, jen obočí se mu zachvělo. Odpověděl klidně:

„Nebyl jsem při tom. Gottlieb mě požádal, abych odeslal spěšný telegram. Trvalo mi to asi pět minut, ne víc. Když jsem se vrátil, bylo po všem. Očití svědci říkají, že můj pes Brutus se lekl lokomotivy, uskočil stranou a padl Gottliebovi pod nohy. Stařec neudržel rovnováhu a spadl z nástupiště na koleje i se psem. Bruta to přeřízlo vpůli. Chudák pes!.. A Gottliebovi to uřízlo nohy.“

„Vám je líto jen psa?“

„Nepovídejte hlouposti, Sauere. A nepřikládejte příliš velký význam formálním projevům soustrasti. Gottlieb byl milý stařík, a je mi ho líto. To ale vůbec neznamená, že nemohu projevit lítost nad ztrátou svého čtyřnohého druha,“

To je divné,“ zamyšleně řekl Sauer, jako by vkládal zvláštní smysl do svých slov. „Gottliebovu smrt způsobil Brutus.“

„Můj Brutus nebyl člověk, ale pes, a Gottlieb nebyl Caesar, ale bankéř,“ prohlásil Stirner s posměšným úsměvem a odešel do Gottliebovy ložnice.

3

DVĚ ZÁVĚTI

Zpráva o tragické smrti Karla Gottlieba, největšího bankéře v Německu, znepokojila celý finanční svět. Bankéřova pracovna byla jedním z center finančního a průmyslového života země. Gottlieb financoval nejen banky, ale i velkoprůmysl. Není proto divu, že jeho smrt byla velkou událostí. Noviny psaly o možných následcích jeho smrti pro ty či ony věřitele, uvažovaly o tom, jak se změní poměr finančních sil, zamýšlely se nad osudem banky, která ztratila svého šéfa.