Podle závěti připadal všechen majetek bratru zesnulého, Oskaru Gottliebovi, kromě dost značné částky pro paní Schmidthofovou a drobnějších částek pro staré sluhy. Po přečtení závěti si Gottliebové ulehčené vydechli. Tváře se jim však protáhly, když notář v nastalém tichu pokračoval: „To je první závěť…“

„Copak je ještě druhá?“ neklidně se otázal Oskar Gottlieb. „Ano, je, a já ji otevřu,“ odpověděl notář. Po přezkoumání pečeti notář otevřel a přečetl i druhou závěť, sepsanou pouhý měsíc před Gottliebovou smrtí.

„Na rozdíl od dříve sepsaných závětí odkazuji všechen mi náležející, čestně nabytý movitý i nemovitý majetek, ať v jakékoli formě, do plného vlastnictví své zaměstnankyni stenografce Else Gluckové. Z osobních příčin nemohu vysvětlit důvody, pro které vyděďuji své příbuzné a odkazuji svůj majetek Else Gluckové; avšak aby první nevedli soudní spor o dědická práva s jmenovanou, poukazuji na to, že mě k mému rozhodnutí vedla za prvé jedna úsluha Elsy Gluckové, úsluha, o které nebudu mluvit, která se však nedá zaplatit ani zůstaveným kapitálem, a za druhé některé okolnosti čistě osobního rázu, které mě přiměly vyškrtnout mého bratra Oskara Gottlieba ze seznamu blízkých mi lidí.“

„Majetek zůstavovatele, převedený na dolary, obnáší podle předběžných údajů asi dvě miliardy,“ končil notář.

Oskar Gottlieb se zvrátil do křesla. Oči se mu zakalily. Sípavě dýchal otevřenými ústy a nervózně poklepával prsty. Zdálo se, že má záchvat mrtvice.

Sestry Gottliebovy se objaly a plakaly.

Rudolf zbledl tak, že mu na tváři vystouply všechny pihy.