„To není možné! To není možné!“ křičel hystericky. „To je lež! Podvod! Zločin!.. My to tak nenecháme! Všichni jste podvodníci!“
Notář pokrčil rameny.
„Mladý muži, vyjadřujte se opatrněji. Splnil jsem pouze svou povinnost. Shledáváte-li závěť nesprávnou, můžete použit zákonných prostředků. Zatím však jsem nucen předat ji dědičce.“
Notář vstal, přistoupil k Else Gluckové a předal jí závěť.
Udivená a nic nechápající Elsa mechanicky listinu převzala.
Překvapený Sauer se upřeně zahleděl na Elsu. Ema Fitová nevěděla, má-li se radovat, nebo plakat. Jen notář a Stirner zachovávali klid.
Pojednou se Oskar Gottlieb zakymácel a svezl se z křesla.
Běželi mu na pomoc.
4
ŠŤASTNÁ NEVĚSTA
Do ověření závěti Karla Gottlieba byla nad jeho majetkem zřízena správa, přičemž Oskar Gottlieb dosáhl toho, že správcem majetku byl j menován on. Proto Gottliebovi dále žili v bankéřově domě a mladý Rudolf Gottlieb nadále vystupoval jako nezávislý budoucí majitel, v pevné víře, že spravedlnost „obnoví práva zákonných dědiců“.
K zjištění obrovského majetku zesnulého byla nutná přítomnost všech Gottliebových zaměstnanců. Proto nazítří po ohlášení závěti se vrátili do práce všichni včetně Elsy.
„Vy?“ překvapeně ji uvítal Sauer. „V jaké funkci jste sem přišla?“
„Jako stenografka.“
„Miliardářky nepracují jako stenografky!“ Odvedl ji stranou a řekl: „Prosím vás, sedněte si. Musíme si spolu vážně pohovořit.“
Posadili se. Otto, pobledlý po bezesné noci, si přejížděl po čele rukou a snažil se soustředit se.
„Od včerejška mám v hlavě takový zmatek, že nejsem s to říct souvislou větu. Buď jsem podezříval Stirnera ze zločinu neprávem, anebo. anebo je nebezpečnější, než jsem myslel. Ale jedno je mi jasné, že mezi mnou a vámi vyvstala nepřeklenutelná zeď. Ztrácím vás, Elso!“ Elsa na něho nechápavě a vyčítavě pohlédla. „Elso, řekněte mi upřímně, s rukou na srdci, vy jste opravdu nic nevěděla o štěstí, které vás čeká?“