Elsa si vybavila soustředěnou, náhle zestárlou Stirnerovu tvář, ozářenou rudým paprskem zapadajícího slunce, a znovu jí přepadl děs. Maně pevněji stiskla Sauerovu ruku.

„A jak se vloudil do Gottliebovy důvěry! Ten ho teď od sebe nepouští ani na krok, dokonce ho ubytoval ve svém domě. Stirner po večerech baví starého svými cvičenými psy.“

„To se musí přiznat, Otto, jeho cvičení psi jsou skvělí.“

„To taky nepopírám. Ve výcviku psů překonal všechno, co je o drezúře zvířat známo. Zvlášť pokud jde o Falka.“

„A co teprve jeho černý pudl! Ten umí počítat, pozná každé písmenko abecedy, uhádne každý jeho rozkaz. Někdy mívám při tom pocit hrůzy…“

„Jako by ten pudl měl ďábla v těle. Možná že je Stirner chytrý a talentovaný. Ale talentované zlo je dvojnásob nebezpečné.“ Při těchto slovech Sauer významně pohlédl na Elsu.

O mě se nebojte, Otto, na mě jeho kouzla nepůsobí. Byl mi prostě lhostejný. Ale po dnešku, když jsem viděla jeho tvář., nevím, jak bych to řekla. Snad jsme k němu nespravedliví. Co je to? Ach!“

Z temnoty se nehlučně vynořil Falk, chňapl do zubů lem Elsiných šatů a s radostným vrčením ji táhl dopředu.

Sauer dostal na psa vztek a začal ho odhánět. Elsa se rozesmála.

„Zdá se mi, že jste zbytečně podrážděný. Stirner zřejmě poslal Falka, aby nás upozornil, že si máme pospíšit.“

2

POD KOLY VLAKU

Dveře pracovny se otevřely a na prahu stál bankéř Karel Gottlieb v doprovodu osobního tajemníka Ludvíka Sumera.

Ranní slunce, pronikající skleněnou stěnou, zalévalo místnost jasným světlem a zablesklo se na zlatých brýlích Karla Gottlieba. Bankéř přimhouřil oči a usmál se. Byl to šedesátník, dobře pěstěný, vždycky spokojený, veselý a čilý, ztělesnění blahobytu.