„Jakpak jste se měli na výletě?“ ptal se a po řadě tiskl ruku Gluckové, Fitové a Sauerovi. „Bavili jste se dobře? Ulovili jste hodně ryb? Počasí bylo nádherné, že?
Buďte tak laskav, pane Sauere, odešlete tyhle telegramy. Burzovní zprávy už došly? Jaký je kurs dolaru? Tak. tak. Akcie bavlny? Stoupají, říkáte. Výborně. Oprotestujte tyto směnky bankovního domu Topfer & Co. Už nemohu dělat další ústupky. Vy dnes báječně vypadáte, slečno Fitová. A vy jste nějak zasněná, slečno Glucková, cha, cha!“ Čtverácky jí pohrozil. „Myslím, že vím, co v tom je. Jaro přináší nebezpečné bacily. Ano.“
Urovnal si kytičku fialek, zastrčenou do klopy saka, pohlédl na hodinky a řekl:
„Teď je deset hodin. Vlak jede v deset pětačtyřicet. Odjíždím. Vrátím se ve dvě patnáct. Přebírám továrnu. Spolu se Stirnerem formality rychle vyřídíme. Aspoň se projdu. Auto je připraveno? Půjdeme, pane Stirnere.“
Bankéř lehkým krokem odcházel, a když už byl za dveřmi, zvolal:
„Kdepak jste, Stirnere?“
„Okamžik!“ Stirner rychle odešel do vedlejší místnosti a zavolal: „Falku! Brute!“
S radostným štěkotem vyběhli proti němu dva psi, setr, kterého měl s sebou na výletě, a Brutus, ohromná pruhovaná doga.
Když Stirner procházel kolem Gluckové, sklonil hlavu na stranu, a posměšně se j í, zeptal:
„Ještě jste se nerozhodla?“
„O čem?“
„Zda se za mne provdáte…“ A s hlasitým smíchem běžel se svými psy za šéfem.
Elsa se zamračila. Sauer u svého psacího stolu něco bručel. Pod oknem bylo slyšet odjíždějící auto. V místnosti nastalo ticho. Fitová ťukala na psacím stroji a Sauer nervózně listoval v nějakých spisech.
„Milovník psů!“ pronesl tiše.
„Co si to tam bručíte?“ zavolala na něho Glucková.
„Všude bere s sebou ty své psy,“ odpověděl Sauer. „Nemohu toho komedianta vystát, ještě včera div o Gottliebovi neprohlašoval, že požívá lidské maso, zřejmě tím narážel na jeho přísnost k dlužníkům, a všimli jste si, j ak se choval dnes? Jak se kolem šéfa vrtěl? Do očí se mu dívá skoro jako Falk. Proč myslíte, že vzal ty psy s sebou? Bude jimi bavit starého pána v lůně přírody…“