Když ale vstoupili na hlavní rovinu, pod dřívější neúprosný žár oblohy, zdál se jim pomník Temného Plamene příliš prostý.
Model kosmické lidi měl podobu polokruhovité kupole z temně zeleného kovu a bal rozdělen širokou přímou trhlinou, jako rozťatý kolosálním mečem. Kolem základny pod kruhovým výběžkem byly rozestaveny sochy lidí. Podnoží památníku tvořila pevně stočená spirála ze světlého, zrcadlově zářícího kovu, zapuštěného do černého kamene.
Počet postav byl u každé z oddělených částí jiný. Na západní straně pět, na východní osm. Žáci rychle pochopili jasnou symboliku.
„To je smrt, která stojí mezi astronauty zahynulými na Tormansu a těmi, kdo se vrátili na Zemi,“ zašeptala pobledlá Ajoda.
Učitel mlčky svěsil hlavu.
KAPITOLA I
Planeta Tormans
„Pokusila jsem se ve svém referátu zdůvodnit, proč pokládám expedici na Tormans za velmi důležitou. Dovolte mi, abych se v závěru zmínila o tom, jak planeta dostala své jméno. Ve starověku, ještě v éře Rozděleného Světa, napsal Arthur Lindsay fantastický román o cestě na jednu z planet v souhvězdí Arktura. Byl to vlastně mýtus o planetě, na níž se soustřeďovaly všechny hříchy lidstva. Jmenovala se Tormans, což v tehdejším jazyce znamenalo, Utrpení’.
Kniha vzbudila obdiv světové veřejnosti, hlavně díky autorově nevyčerpatelné fantazii. Pro naši generaci to byla jen jedna z mnoha starověkých, dávno zapomenutých pohádek.
Když jsme ale před, dvaasedmdesáti lety — jak všichni víte — dostali z Velikého Okruhu zprávu o podivné planetě rudého slunce v souhvězdí Rysa, vzpomněl si historik Kin Ruch na pravěký mýtus a nazval novou planetu Tormans.“