Budoucnost Kálí však bylo třeba znát dopředu jen na několik měsíců a přípustná chyba se rovnala průměru Země. Teď, když rádiový maják ukotvený na asteroidu dovolil spočítat jeho dráhu s nutnou přesností, nezůstával další prostor pro nejistotu — ani naději…

Ne že by si Robert Singh sám kdy připouštěl mnoho naděje. Vzkaz, který mu David předal, jakmile dorazil úzkým infračerveným svazkem z lunární přenosové stanice, byl právě takový, jak očekával.

„Počítače VESMÍRNÉ OCHRANY oznamují, že Kálí dopadne na Zemi za 241 dnů, třináct hodin, pět minut, plus minus dvacet minut. Místo dopadu se ještě určuje. Pravděpodobně oblast Pacifiku.“

Takže Kálí dopadne do oceánu. To však v ničem nezmenší rozsah globální katastrofy. Mohla by dokonce být ještě horší, když se kilometr vysoká vlna rozlije až k úpatí Himálají.

„Potvrdil jsem příjem,“ řekl David. „Právě přichází další zpráva.“

Nemohlo to trvat déle než minutu, ale zdálo se to jako věčnost.

„Velení VESMÍRNÉ OCHRANY Goliášovi. Jste pověřen okamžitě zahájit operaci ATLAS.“

5. ATLAS

Mytický Atlas měl za úkol zabránit nebesům, aby dopadla na Zemi. Úkol, jenž měl provést modul ATLAS nesený Goliášem, byl mnohem snazší. ATLAS měl zadržet pouze velmi malou část nebes.

ATLAS sestavený na Deimosu, vnější oběžnici Marsu, byl jen o málo víc než soustava raketových motorů připojených k palivovým nádržím, které obsahovaly dvě stě tisíc tun kapalného vodíku. Jeho fúzní pohon nedokázal vyvinout ani tak silný tah jako primitivní raketa, která vynesla do kosmu prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Na rozdíl od oné rakety však vydržel pracovat bez přerušení ne pouze pár minut, ale několik týdnů. I tak bude jeho účinek na těleso velikosti Kálí velice nepatrný — výsledkem bude změna rychlosti pár centimetrů za sekundu. To by však mělo stačit, pokud všechno půjde dobře.