Nebylo pochyb, že Senátor Ledstone je unikát. Zdálo se, že to zdědil po předcích. Jeho babička měla totiž hodnost plukovníka v obávané Milici v Beverly Hills, jejíž potyčky s losangeleskými Nepravidelnými daly vznik nekonečnému počtu psychodramat ve všech uměleckých žánrech od starobylého baletu až po paměťové čipy. A jeho dědeček byl jedním z nejznámějších pašeráků jedenadvacátého století. Než ho v přestřelce zabili kanadští Medicops, během vynalézavého pokusu propašovat jednu kilotunu tabáku nahoru Niagarskými vodopády, odhadovalo se, že Ledstone, řečený „Šluk“, byl zodpovědný alespoň za dvacet milionů mrtvých kuřáků.

Ledstone se ani trochu nekál za svého děda, jehož senzační odchod na onen svět přispěl ke zrušení třetího a nejhroznějšího pokusu bývalých USA o prohibici. Ledstone tvrdil, že dospělým, pokud nejsou zbaveni zodpovědnosti, má společnost dovolit spáchat sebevraždu, jakýmkoliv způsobem si přejí — alkoholem, kokainem nebo dokonce tabákem — pokud ovšem během tohoto procesu nezabíjejí nevinné přihlížející. Děd byl určitě svatý ve srovnání s reklamními magnáty, jimž se dařilo, dokud je jejich velice drazí právníci dokázali vysekat z vězení, vyvolávat fatální závislosti u podstatné části lidského druhu.

Společenství amerických států, SAS, stále pořádalo valná zasedání ve Washingtonu, v prostředí, jež bylo důvěrně známé generacím diváků — ačkoliv všichni, kteří se narodili ve dvacátém století, by byli ohromně zmateni postupy a formami projevů. Přesto si mnoho výborů a podvýborů pořád ponechávalo své původní názvy, protože většina problémů byrokracie je věčná.

Jako předseda Rozpočtového výboru SAS se Senátor Ledstone poprvé setkal s projektem VESMÍRNÁ OCHRANA, fáze 2 — a rozhořčil se. Je pravda, že světová ekonomika na tom byla dobře; od zhroucení komunismu a kapitalismu — což se odehrálo už tak dávno, až se dnes zdálo, že obě události proběhly současně — aplikovali matematici Světové banky šikovně teorii chaosu a rozbili tak starý cyklus vzestupů a poklesů a oddálili (zatím) Konečnou krizi, předpovídanou mnoha pesimisty. Senátor však tvrdil, že peníze lze lépe využít na pevné Zemi, obzvláště na jeho oblíbeném projektu: k rekonstrukci toho, co zbylo z Kalifornie po Superzemětřesení.