SENÁTOR LEDSTONE: Profesore Mendozo, slyšel jste někdy o Malém Kuřátku?

PROFESOR MENDOZA: Obávám se, že nikoliv, pane předsedo.

SENÁTOR LEDSTONE: No, byla to pohádková postava, která pobíhala a křičela: „Nebe padá! Nebe padá!“ Připomíná mi některé vaše kolegy. Ocenil bych, kdybyste mi prozradil svůj názor na projekt VESMÍRNÁ OCHRANA — jsem si jist, že víte, o čem mluvím.

PROFESOR MENDOZA: Skutečně vím, pane předsedo. Žiji na planetě, která má ještě jizvy z dopadu tisíce meteoritů — některé z nich měří v průměru stovky kilometrů. Kdysi byly stejně běžné na Zemi, ale vítr a déšť — něco, co na Marsu ještě nemáme, avšak pracujeme na tom! — je vyhladily. Pořád však máte jeden zachovalý příklad v Arizoně.

SENÁTOR LEDSTONE: Já vím, já vím. Zastánci VESMÍRNÉ OCHRANY vždycky poukazují na Meteoritický kráter. Jak vážně máme brát jejich varování?

PROFESOR MENDOZA: Velice vážně, pane předsedo. Dříve nebo později musí dojít k další velké srážce. Není to můj obor, ale podívám se vám na statistické údaje.

SENÁTOR LEDSTONE: Utápím se ve statistických údajích, ale cenil bych si vašeho uváženého mínění. A velice oceňuji vaše vystoupení v tak brzkém termínu, obzvláště když máte za pár hodin schůzku s prezidentem Windsorem.

PROFESOR MENDOZA: Děkuji vám, pane předsedo.

Na senátora Ledstona mladý fyzik udělal dojem, skutečně ho okouzlil, avšak ještě nepřesvědčil. Co změnilo jeho názor, nebyla záležitost logiky. Protože Carlos Mendoza se na schůzku v Buckinghamském paláci nedostavil. Při cestě do Londýna zahynul při bizarní nehodě, když došlo k závadě na systému ovládání jeho exoskeletonu.

Ledstone se okamžitě přestal stavět negativně vůči VESMÍRNÉ OCHRANĚ a hlasoval, aby se uvolnilo financování další fáze. Když byl později už velice starý, řekl svému pomocníkovi: „Dozvěděl jsem se, že budeme brzy schopni vyjmout Mendozův mozek z té nádrže s kapalným dusíkem a hovořit s ním přes počítačový interface. Rád bych věděl, o čem celé ty roky přemýšlel…“