Tento příběh se vyprávěl po staletí na iráckých bazarech a je opravdu velice smutný. Nesmějte se tedy. Abdul Hassan byl slavným výrobcem koberců za vlády Velkého Kalifa, jenž velice obdivoval jeho umění. Avšak jednoho dne, když Abdul předkládal u dvora své Zboží, došlo ke strašné katastrofě.

Když se Abdul před Harun-al-Rašídem hluboce uklonil, pustil větry.

Té noci výrobce koberců zavřel krám, nakupil své nejcennější zboží na jediného velblouda a opustil Bagdád. Změnil si jméno, nikoliv však povolání, a celé dlouhé roky se potuloval po krajích Sýrie, Íránu a Iráku. Vedlo se mu dobře, avšak stále toužil po milovaném městě, kde se narodil.

Byl už starý, když si nakonec byl jist, že všichni zapomněli na jeho hanbu a že je bezpečné vydat se opět k domovu. Když v dáli spatřil minarety Bagdádu, blížila se už noc. Rozhodl se tedy odpočinout si ve vhodné hospodě než ráno vstoupí do města.

Hostinský byl výřečný a přátelský, takže Abdul od něj s potěšením získával zprávy o všem, co se stalo za dobu jeho dlouhé nepřítomnosti. Oba se smáli jednomu skandálu u dvora, když se Abdul nenápadně zeptal: „Kdy se tohleto stalo?“

Hostinský se zamyslel a pak se poškrábal na hlavě. „Nejsem si jistý datem,“ řekl, „ale bylo to asi pět let po tom, co se Abdul Hassan před kalifem uprdl.“

A tak se výrobce koberců do Bagdádu nikdy nevrátil.

Nejnepatrnější událost dokáže v pouhém zlomku okamžiku změnit průběh lidského života. A často není možné rozhodnout, ani na konci života, zda změna byla k lepšímu či k horšímu. Kdo ví? Abdulův nechtěný akt mu mohl docela dobře zachránit život. Kdyby zůstal v Bagdádu, mohl se stát obětí vraha — nebo, což by bylo daleko horší, mohl pocítit nevoli kalifa a posléze zručné služby jeho popravčích.