Freyda Carrolová strávila na Měsíci pouze několik týdnů a teď, když novost pominula, by byla ráda zpět na Zemi.

Za prvé si nemohla zvyknout na šestinovou tíži. Někteří návštěvníci si na ni nezvykli nikdy. Buď skákali jako klokani, občas se přitom udeřili do stropu, a postupovali vpřed jen obtížně, nebo se opatrně šourali, s přestávkami po každém kroku. Není divu, že místní jim říkali „zemští červi“.

Pro Freydu, studentku geologie, byl Měsíc zklamáním. Tedy, měl geologii — dobře, selenologii — měl jí dost, aby se jí kdokoliv mohl věnovat po sto lidských životů. Avšak k zajímavým kouskům Měsíce se dalo těžko dostat. Nemohli jste se toulat kolem s kladívkem a kapesním hmotnostním spektrometrem, jak jste to dělali na Zemi, ale museli jste si obléci kosmický skafandr (který Freyda nenáviděla), nebo sedět ve vozidle a používat dálkové ovladače, což bylo téměř stejně zlé.

Doufala, že nekonečné tunely a podzemní zařízení v AriTechu jí dají možnost studovat průřez horními sty metry Měsíce, neměla však takové štěstí. Vysoce výkonné lasery, jimiž se prováděly výkopy, roztavily skálu a regolit — svrchní lunární půdu rozrytou za eóny bombardování meteority — a vytvořily beztvarý zrcadlově hladký povrch. Nebylo divu, že se v jednotvárné stejnorodosti tunelů a chodeb dalo snadno zabloudit. Myriády nápisů jako:

VSTUP PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN

POUZE PRO ROBOTY 2. TŘÍDY

ZAVŘENO Z DŮVODŮ OPRAVY

POZOR, VZDUCH ŠPATNÉ KVALITY

POUŽIJTE RESPIRÁTOR, nepovzbuzovaly k tomu typu průzkumu, který Freyda s potěšením dělala na Zemi.

Už zase zabloudila, jako obvykle, když otevřela dveře, které slibovaly přístup do prostor označených jako Hlavní SUBSUTERÉN č.3, a opatrně jimi prošla. Avšak ne dost opatrně.

Téměř okamžitě ji udeřil velký, rychle se pohybující předmět a odhodil ji v kotrmelcích ke straně široké chodby, do niž právě vstoupila. Na moment úplně ztratila orientaci a trvalo jí několik sekund, než se sebrala a začala se ohledávat, jestli není zraněna.