Freyda měla skoro nulový zájem o atletiku, ale téma si ji začalo rychle podmaňovat. Nebo alespoň Robert Singh.

„Máte obavy, že někdo váš návrh okopíruje?“

„Přesně tak. A jestli bude skafandr úspěšný, jak doufáme, může způsobit revoluci ve výstroji pro kosmické výsadky — alespoň pro krátkodobé. Přáli bychom si, aby AriTech dostal medaili. Po více než sto letech jsou kosmické skafandry pořád nemotorné a nepohodlné. Znáte ten vtip: „Nevzal bych si ho ani do rakve, viďte?“

Vtip byl stařičký, Freyda se však povinně zasmála. Potom zvážněla a podívala se svému novému příteli přímo do očí.

„Doufám,“ pravila, „že vás ani nenapadne riskovat.“

Bylo to ve chvíli, kdy věděla, že se teprve podruhé či potřetí v životě zamilovala.

Děkan Inženýrské fakulty, už poněkud rozmrzelý, protože jeho špeha v MIT právě obřadně hodili do Charlesovy řeky, neměl z nové spolubydlící Roberta Singha velkou radost.

„Postarám se o to, aby ji alespoň tři dny před závodem poslali na cestu do terénu,“ vyhrožoval.

Když si to však rozmyslel, ustoupil. Při formování atletovy výkonnosti jsou psychologické faktory stejně důležité jako fyzické.

Freydu před maratónem nikam neposlali.

9. Duhová zátoka

Sličný oblouk Duhové zátoky je jedním z nejhezčích lunárních útvarů. Je to přežívající polovina typické kráterové pláně (měří tři sta kilometrů), jejíž celá severní stěna byla před třemi miliardami let smetena záplavou lávy stékající z Moře dešťů. Zbývající půlkruh, který láva nedokázala zničit, je na západním konci ukončen kilometr vysokým předhořím Hérakleidés, skupinou pahorků, jež v jistých obdobích vytváří krátkou a překrásnou iluzi.