Fobos byl jednu dobu považován za neocenitelný zdroj surovin pro kosmické stavby, avšak marťanští ochránci přírody — snad pod vlivem pocitu viny za neustálé tvarování své vlastní planety do podoby Země tomu dokázali zabránit. Ačkoliv maličká uhlově černá družice byla na nočním nebi tak nenápadná, že si jí jen málo lidí vůbec všimlo, heslo „Neotvírejte na Fobosu povrchové doly!“ bylo velice účinné.

Naštěstí menší a vzdálenější Deimos byl v jistých ohledech dokonce lepší alternativou. Ačkoliv měl střední průměr jen o málo větší než dvanáct kilometrů, mohl dodávat místním loděnicím po staletí většinu kovů, které potřebovaly, a nikdo si doopravdy nedělal starosti s tím, jestli maličký měsíc v dalším tisíciletí z oblohy zmizí. Navíc jeho gravitační pole bylo tak nepatrné, že stačilo jen pořádně zatlačit, aby se jeho produkty vydaly na cestu.

Jako všechny rušné přístavy v lidské historii představoval přístav Deimos neuspořádaný zmatek. Robert Singh vůbec poprvé spatřil Goliáše v přístavu Deimos v doku číslo 3, kde se loď podrobovala prohlídce a podstupovala opravy po pěti letech provozu. Na první pohled nebylo na lodi nic neobvyklého, nebyla ošklivější než většina kosmických lodí určených k cestám do vzdáleného kosmu. S hmotností deset tisíc tun (prázdná) a celkovou délkou 150 metrů nebyla ani obzvláště velká a její nejdůležitější rys nebyl vidět. Goliášovy raketové motory, které využívaly horké fuze a normálně používaly jako pracovní kapalinu vodík, schopné však pracovat v případě nutnosti i s vodou, byly daleko výkonnější, než potřebovala loď této velikosti. S výjimkou zkoušek trvajících jen několik sekund motory nikdy neběžely na plný výkon.

Podruhé viděl Robert Singh Goliáše po dalších pěti letech, které proběhly bez význačných událostí, když byl opět na Deimosu. A kapitán Goliáše se chystal odejít do penze…

„Přemýšlej o tom, Bobe,“ řekl mu. „Nejlehčí práce ve Sluneční soustavě. Nemusíš si dělat starosti s navigací. Jenom tam sedíš a kocháš se pohledem. Jediným problémem je starat se asi o dvacet bláznivých vědců a krmit je.“