Alvin zamyšleně hleděl k hranicím tohoto světa. Deset, dvacet mil odtud se v dálce nejasně rýsovaly vnější hradby města, a zdálo se, že na nich spočívá nebeská klenba. Za nimi už nebylo nic, vůbec nic, kromě hrozivé pouště, na níž by člověk zešílel.
Proč právě jeho ta prázdnota tak lákala jako nikoho ze známých lidí? Nevěděl. Hleděl do dálky na barevné jehlice a cimbuří, jež obklopovaly panství lidí, jako by se domníval, že právě tam nalezne odpověd na své otázky.
Nenalezl je. Ale právě v tom momentu, kdy srdcem toužil po nedosažitelném, se pevně rozhodl.
Už věděl, co udělá se svým životem.
4
Jeserac mu moc nepomohl, i když projevil více snahy ke spolupráci, než kolik Alvin předpokládal. V dlouhé kariéře učitele mu už mnozí podobné otázky pokládali a on se nedomníval, že ze všech jeho žáků by to měl být zrovna Alvin, kdo by ho mohl zaskočit nebo postavit před problém, který nebude schopen řešit.
Samozřejmě si uvědomoval, že v Alvinově chování se objevují jisté odchylky, které, možná, budou vyžadovat korekci. Nezapojil se, jak byl povinen, do neobvykle komplikovaného společenského života města ani do světa fantazie svých vrstevníků. Neobjevil v sobě větší zájem o vyšší formy duševních zábav, i když to v jeho věku zase nebylo tak divné.
Pozoruhodnější byl jeho nestálý milostný život. Nedalo se očekávat, že vytvoří nějaký relativně stálý partnerský vztah alespoň na jedno století, avšak krátkost jeho milostných afér už byla pověstná. Pokud trvaly, byly intenzívní, ale ani jedna z nich nepřežila déle než několik týdnů. Zdálo se, že se Alvin nedokáže pořádně soustředit na více než jednu věc najednou.