Před tou první vzpomínkou nebylo nic. Jednoho dne, možná, znovu přijde nicota, ale ta myšlenka byla příliš vzdálená, než aby v něm vyvolávala jakýkoli pocit.

Ještě jednou se vrátil myšlenkami k tajemství narození. Alvina neudivovalo, že mohl být stvořen v jednu chvíli mocí a silou, které materializovaly všechny předměty, jež ho v denním životě obklopovaly. Ne, to nebylo tajemství. Záhada, kterou neuměl doposud vyřešit a kterou mu nikdo nikdy nevysvětlil, byla jeho zvláštnost, jedinečnost.

Odlišný. Podivínské, smutné slovo. Podivínské a smutné bylo být někým takovým. Když mu tu přezdívku dávali — a dělali to často, když si mysleli, že je neslyší — zdálo se mu, že v ní cítí jakýsi ukrytý zlověstný význam, který mu zabraňuje nejenom ve štěstí.

Rodiče, učitel, všichni se snažili ukrýt před ním pravdu, snažili se mu snad tímto způsobem zachránit bezstarostnost dětství. Předstírání brzy skončí; za několik dní bude dospělým obyvatelem Diasparu a nic, po čem zatouží se dozvědět, nebude smět být před ním ukryto.

Proč se, například, nehodil ke společnému prožívání Ságy? Z tisíců forem zábavy dostupné ve městě byla nejpopulárnější. Když jsi se zúčastnil Ságy, nebyl jsi pouze pasivním pozorovatelem, jako tomu bývalo při primitivních divadlech za dávných časů, z nichž některá Alvin ještě poznal. Byl jsi aktivním účastníkem a řídil ses — alespoň se to tak zdálo — vlastní vůlí. Opravdovost a scenérie prožívaných příhod byly už dříve zrežírované dávno zapomenutými umělci, ale ponechávaly dostatečnou svobodu invenci účastníků. Bylo tedy možné vypravovat se do těchto přízračných světů s přáteli a hledat dojmy, které byly v reálném Diasparu nemyslitelné. Po celou dobu, kdy trval sen, neexistoval způsob, jak ho odlišit od skutečnosti. A koneckonců — kdo mohl mít jistotu, že samo Diaspar není takovým snem?

Nikomu se dosud nepodařilo využít všechny Ságy, uložené a zaregistrované od začátku existence města. Působily na všechny smysly a vyznačovaly se nekonečně různorodou jemností. Jedny, populární zvlášť mezi lidmi hodně mladými, byly nekomplikované divadelní příhody s nenáročnou zápletkou. Jiné se omezovaly jednoduše na zkoumám psychických stavů, ještě jiné byly cvičením v logice a matematice a přinášely nejvyšší rozkoš nejrafinovanějším mozkům.