Všichni jako na povel zapnuli motory a rozsvítili světla. Některé náklaďáky začaly zběsile popojíždět a natáčet se tak, aby svými reflektory dosáhly na hřeben kupy odpadků, odkud teď létaly celé cihly a prázdné láhve. Několik sehnutých postav zmizelo za Silvou ve tmě… Andrej uviděl, že Icik se pořád ještě drží za břicho, bolestivě křiví obličej a krčí se vzadu za korbou. Tak to si tedy odskáčou, prevíti, řekl si, naklonil se zpátky do kabiny a vytáhl francouzák. Několik chlapů už se drápalo nahoru na kupy odpadků. Lezli po čtyřech, šlo to špatně. Někomu se konečně podařilo obrátit náklaďák přímo proti hoře odpadků a jeho reflektory ozářily hřeben, ježící se starým nábytkem, hadry, roztrhanými papíry a třpytícími se střepy. Nahoře, proti černému nebi, se zvedala lžíce bagru. A na té lžíci… Něco se tam hýbalo. Bylo to velké, šedivé, trochu do stříbrna.

Andrej zkoprněl. A v tom okamžiku se kolem rozlehl děsivý křik, který všechno přehlušil: „Ďáblové! To jsou ďáblové… Lidi, utečte!“

Ti, kteří až dosud zdolávali kupy odpadků, v panice začali ustupovat.

Padali dolů, řítili se, někteří v té špíně váleli sudy a zamotávali se do starých hadrů a papíru. Oči vytřeštěné, ústa dokořán, ruce zoufalstvím rozepjaté… Nějaký chlap proběhl kolem Andreje. Rukama si svíral hlavu, jako by si ji chtěl ochránit, a vyl jako zvíře. Uklouzl po blátě, upadl, znovu se zvedl a jako šílený se rozběhl k Městu. Další muž se pokusil protáhnout mezi Andrejovým náklaďákem a vozem vpředu. Nepodařilo se mu to, zaklínil se mezi obě auta a teď nelidsky řval. Pak se všechno ztišilo, bylo slyšet jenom hučení motorů. A do toho relativního klidu najednou začaly třaskat výstřely. Jako by někdo práskal bičem… Andrej ve světle reflektorů uviděl vysokého hubeného chlapa, který tam nahoře stál zády k autům, v obou rukou svíral pistoli a pálil někam do tmy za hřebenem hory odpadků.

Tichem se rozlehlo ještě několik výstřelů a pak se odněkud rozlehl strašlivý řev. Tisícihlasý, ale přitom nelidský… Jako by tisíce rozdrážděných koček zavřeštěly do mikrofonu. Ten hubený chlap nahoře o několik kroků ustoupil, pak zamáchal rukama, protože mu ujely nohy — a už se řítil po zádech dolů. Andrej mimovolně taky o několik kroků ustoupil a byl si skoro jist, že teď přijde něco strašného: A opravdu. Hřeben hory odpadků se najednou celý naježil.