Ze tmy ulice vstoupila do kruhu žlutavého světla nějaká dívka a zůstala stát vedle policisty. Mohlo jí být tak dvacet a měla velice drobnou postavu.

Dokonce i Kensi Ubukata byl větší než ona — a to už bylo co říci… Sahala mu sotva po ramena. Měla na sobě hrubý svetr se širokým límcem a úzkou krátkou sukni. V bledém, spíše chlapeckém obličeji jasně zářily nalíčené rty, dlouhé světlé vlasy jí spadaly až na ramena. „Nebojte se jich, to jsou jen naši asanátoři,“ pronesl uctivě Kensi. „Ve střízlivém stavu jsou absolutně neškodní.“ Pak se obrátil k Wangovi: „Tohle je Selma Nagelová. Mám ji ubytovat tady u tebe na osmnáctce. Máš tam volno?“

Wang k nim zvolna vykročil a v chůzi si sundával rukavice.

„Samozřejmě. Už dávno je tam volno. Vítám vás,“ řekl Selme. „Já jsem tady domovník. Jmenuju se Wang. Kdybyste něco potřebovala, tak mi řekněte.

Bydlím tady, vidíte?“ a ukázal na dveře ke svému bytu.

„Dej mi klíč,“ prohodil Kensi a pak se znovu obrátil k dívce: „Pojďte, já vás tam odvedu.“

„Nemusíte,“ namítla unaveně. „Já to najdu sama.“

„Jak si přejete.“ Kensi uctivě zasalutoval. „Tady máte kufr…“

Dívka si vzala od policisty kufr a od Wanga klíč, pohybem hlavy odhodila vlasy z čela a zeptala se: „Kterej je to vchod?“

„Tamhle přímo proti nám,“ odpověděl Wang. „Tam, co svítí to okno.

Čtvrté patro. Dáte si něco k jídlu? Chcete čaj?“

„Ne, nechci,“ řekla a znovu pohodila hlavou. Na asfaltu zacvakaly její podpatky, když si to namířila přímo na Andreje.

Ustoupil jí z cesty. Jak kolem něho procházela, ucítil zvláštní dráždivou vůni. Díval se za ní. Sukni měla tak krátkou, že svetr dosahoval takřka až k jejímu okraji, a její nohy bez punčoch se blýskaly do tmy i poté, kdy opustila kruh žlutavého světla. Ještě několik okamžiků pak Andrej viděl ten dlouhý bílý svetr a míhající se bílé nohy.

Potom zaskřípěly, zarachotily a nakonec se zabouchly dveře a Andrej mechanicky sáhl po cigaretě, zapálil si a snažil si představit, jak ty nohy stoupají po schodech, levá, pravá… hlaďounká lýtka, pod kolínkem se vždycky udělá dolíček…, z toho by člověk mohl přijít o rozum… A ona jde pořád výš a výš, patro za patrem, a pak se zastaví u dveří bytu číslo osmnáct.