Přesně naproti šestnáctce… Sakra, měl by si aspoň dát čisté ložní prádlo!

Už tři týdny ho nevyměnil, povlak je jak onuce… Jak vůbec ta Selma vypadá? Najednou si uvědomil, že si její obličej vůbec nepamatuje. Jenom ty nohy… Všichni mlčeli. Dokonce i ženatý Wang. Pak zabrebentil Kensi: „Jeden můj vzdálený příbuzný je plukovník. Jmenuje se Maki a dělal pobočníka panu Ošimovi. Dva roky byl v Berlíně a potom ho pověřili funkcí vojenského atašé v Československu. Byl u toho, když Němci zabírali Prahu…“

Wang mrkl na Andreje. Chopili se popelnice a bez problémů ji vysadili až na korbu. „A potom,“ pokračoval nevzrušeně Kensi a přitom si zapaloval, „potom si trochu zaválčil v Číně, myslím, že někde na jihu u Kantonu, pak velel divizi při výsadku na Filipíny a zorganizoval ten proslulý pochod smrti pěti tisíc amerických válečných zajatců…, promiňte, Donalde… Pak ho poslali do Mandžuska, kde byl velitelem Sachaljanské obranné linie a kde v rámci utajení nechal zahnat do jedné šachty osm tisíc Číňanů a potom to dal všechno vyhodit do vzduchu…, promiň, Wangu… No a pak ho zajali Rusové.

A oni místo toho, aby ho pověsili nebo ho vydali Číňanům, což by pro něj mělo stejný výsledek, zašili ho na deset let do lágru.“

Kensi povídal a povídal, Andrej zatím vylezl na náklaďák a pomohl Donaldovi s urovnáváním popelnic. Pak zvedli sklopenou bočnici, upevnili ji, seskočili na zem a taky si zapálili. Postavili se vedle Wanga před Kensiho a poslouchali.

Dlouhán Donald Cooper se trochu hrbil. Nad vybledlou kombinézou ostře vystupoval jeho protáhlý obličej s vráskami kolem úst a energická brada, na níž vyrážely řídké šedé vousy. Wang vedle něj vypadal ještě rozložitější, než ve skutečnosti byl. Na jeho podsadité figuře jako by chyběl krk… Měl na sobě starou, pečlivě zašívanou vatovanou bundu a z jeho úsměvu v rozpláclém šedožlutém obličeji vyzařovala vlídnost a dobrosrdečnost.