Když se osvěžený a s mokrým límcem vrátil, Sněgovoj ze sebe zrovna pracně soukal anekdotu o dvou kohoutech. Lidočka se zvonivě smála, zakláněla hlavu a nádherně tak vystavovala na odiv svou labutí šíji, jako stvořenou k zulíbání. Maljanov to přijal s uspokojením, i když jinak lidi, kteří zdvořilost dokážou povýšit na umění, neměl v lásce. Slast ze sblížení ovšem zcela nepochybně vyžaduje jako každá jiná slast jisté oběti. Lidočka právě hlásila, že cikánka jí z ruky předpověděla tři muže a bezdětnost. „Co bychom si počali bez cikánek,“ broukl Maljanov a pochlubil se, že jemu osobně cikánka věštila velký objev v oblasti interakce hvězd s galaktickou difúzní hmotou…

„To už snad stačilo, přátelé,“ řekl najednou Sněgovoj. „Musím jít.“ Ztěžka se zvedl a jeho obrovité tělo znovu vyplnilo celou kuchyň. „Dmitriji Alexejeviči, doprovodíte mě laskavě… Dobrou noc, Lidočko, moc mě těšilo…“

Prošli předsíní. Maljanov se neustále snažil přesvědčit hosta, aby tu ještě u jedné láhvinky vydržel, ale Sněgovoj jen kroutil sněhohřívou hlavou a odmítavě mručel. Ve dveřích se však najednou zarazil a zvolal:

„Ach ano, Dmitriji Alexejeviči! Já vám přece slíbil tu knížku… Pojďte na okamžik se mnou, hned vám ji dám.“

„Jakou knížku?“ chtěl už se zeptat Maljanov, ale Sněgovoj výstražně přitiskl tlustý ukazovák ke rtům a odtáhl ho přes odpočívadlo ke dveřím svého bytu. Ten tlustý ukazovák Maljanova tak ohromil, že ho následoval pokorně jako ovečka. Sněgovoj mlčky, s dlaní stále ještě sevřenou kolem Maljanovova lokte, nahmatal v kapse klíče a odemkl. V celém jeho bytě se svítilo — v předsíni a v obou pokojích, v kuchyni, a dokonce i v koupelně. Páchl tu nevětraný tabákový dým a koncentrovaná kolínská a Maljanovovi najednou přišlo do hlavy, že za celých těch pět let, co se znají, tu nejspíš ani jednou nebyl. V pokoji, kam ho Sněgovoj zavedl, bylo čisto a uklizeno a také tady všechno svítilo — tříramenný lustr, nástěnné svítidlo i stolní lampa. Přes opěradlo židle viselo důstojnické sako s plukovnickými nárameníky a celou sbírkou řádových stužek. Tak z našeho Arnolda Palyče se nakonec vyklube plukovník… No to se podívejme!