„Vy jste… ééé…,“ ustupoval bezradně Maljanov.

Jenže to už byl připosražený v předsíni — nahlédl doprava do pokoje a pak rezolutně zabočil doleva, do kuchyně, zanechávaje za sebou na linoleu světlé prašné šlápoty.

„Dovolte…, pane…,“ snažil se vzpamatovat Maljanov, který ho následoval. Muž už postavil krabici na židli a vytáhl z náprsní kapsy svazek nějakých účtů.

„Vy jste z bytového podniku?“ Maljanova kdovíproč napadlo, že to konečně bude instalatér, který přišel opravit koupelnovou baterii.

„Z lahůdek,“ řekl ochraptěle muž a podal mu dva papíry spíchnuté sešívačkou. „Tajhle mi to podepište…“

„Co to je?“ zeptal se Maljanov, ale vtom už zjistil, že jsou to dodací listy zásilkové služby. Koňak, dvě láhve, vodka… „Počkat,“ řekl, „ale já mám takový dojem, že jsme si u vás nic neobjednávali…“

To už zahlédl celkový účet. Zděsil se. Takové peníze v bytě rozhodně neměl. Proč taky? Jeho bujná fantazie zachvácená panikou mu v mžiku vybudovala skličující posloupnost nejrůznějších komplikací typu nutnosti omluvit se, chytračit, rozhořčeně žasnout a dovolávat se zdravého rozumu… Nejspíš bude nutné někam zatelefonovat nebo dokonce zajet… Jenže pak jeho pohled sklouzl dolů do rohu tiskopisu a tam spatřil fialové razítko „placeno“ a také jméno zákazníka: I. J. Maljanovová. Irka! No to je u boha!

„Tajhle mi to podepište, tadyhle…,“ bručel skřet a zabořil do papíru smuteční nehet, „jak je to zafajfkovaný…“

Maljanov si od něj vypůjčil usmolenou tužtičku a podepsal se.

„Děkuju,“ řekl a tužku vrátil, „moc vám děkuju…,“ opakoval otupěle a společně s mužíkem se protahoval úzkou předsíní. Měl by mu něco dát, jenže nemá drobné… „Skutečně vám moc a moc děkuju a na shledanou…!“ křikl na rozloučenou do zad krátkého sáčka a zuřivě odkopával Kaljama, který se hnal ven s úmyslem olízat podlahu na odpočívadle.

Maljanov zavřel dveře a chvíli postál v šeru předsíně.