„Zvláštní…,“ řekl nahlas a vrátil se do kuchyně. Kaljam už se otíral o krabici. Maljanov zvedl víko a spatřil hrdla láhví, sáčky a plechovky konzerv. Na stole ležela kopie dodacího listu. Tak. Kopírák jako obvykle ničemný, ale přečíst se to dá. Hm… Vypadá to, že všechno je v pořádku. Zákazník: I. J. Maljanovová. Tomu říkám pozdrav od moře. Pohlédl na celkovou sumu. Skutečně k zešílení. Podíval se i na druhou stranu papíru, ale tam už nic zajímavého nenašel. Jen rozplácnutého vyschlého komára. Že by se ta Irka dočista zbláznila, či co? Vždyť máme pět set rublů dluhů! Počkat… Neříkala něco před odjezdem? Zavzpomínal na den, kdy Irka s Bobkou jeli k moři, na otevřené kufry, hromady šatstva poházené po celém bytě — a mezi tím vším se žehličkou ohání polonahá Irka… Nezapomínej krmit Kaljama a nos mu taky travičku, víš jakou, tu ostrou…, a ať včas zaplatíš za byt…, a kdyby volal šéf, dej mu mou adresu. To je snad všechno. Potom vlastně říkala ještě něco, ale do toho už přiběhl Bobka s tím svým kulometem… Ach ano! Odnést prádlo do prádelny. Tohle nedám dohromady, kdyby mě zabil.

Maljanov s obavami vytáhl z krabice láhev. Co to má znamenat, že bych dneska měl narozeniny, či co? Kdy že ta Irka odjela? Aha, objednávku musela udělat dávno předem. Zase si někde vypůjčila a objednala to. No to se povedlo, my máme pět set dluhů, a ona si vymyslí takové překvapení…! Jasné mu bylo jen jedno: do samoobsluhy chodit nemusí. Všechno ostatní se rozplývalo jako v mlze. Že by narozeniny? Ale to snad taky ne? No jistě, jaképak narozeniny. A Barbosovy narozeniny? Ty jsou přece v zimě… Spočítal hrdla. Deset kousků, ať počítá, jak počítá. S kým vším asi počítala? Já tolik nevypiju ani za rok, Večerovskij taky téměř nepije a Valku Vajngartena Irka nesnáší.

Kaljam se hrůzyplně rozeřval. Asi v té krabici něco ucítil…»

2.»… lososa ve vlastní šťávě a plátek šunky se sušenou gorbušou. A pustil se do nádobí. Protože při tak skvostně naplněné lednici vypadá špína v kuchyni nanejvýš nepatřičně.