Hlavní ulice, Puškinova, se táhne podél řeky Gus. Najdete na ní obchodní dům, knihkupectví a Zverimex. Jedním koncem se opírá o most přes řeku Šmudlu, jež dělí město Guslar Veliký na historickou část a předměstí. Druhý konec Puškinovy ulice ústí do městského parku (Cestovatelů), kde je estrádní pódium, střelnice s kolotočem a letní čítárna.
Spojení s Vologdou zajišťují autobusy (šest hodin jízdy), nebo letadla, která však v Guslaru Velikém přistávají jen nepravidelně, na znamení. Do Archangelska je to letadlem půldruhé hodiny a lodí (přes Usťug a Kotlas) čtyři dny.
Návštěvy z kosmu byly ve městě pozorovány poprvé v roce 1967. Starší stopy nebyly dosud zaznamenány.
Osobní styky
Seděli na dvoře a hráli domino.
Bylo léto, právě přestalo pršet a vůbec bylo velmi pěkně. Jenže den se nachyloval, blížil se čas k večeři a domino je už také trochu omrzelo. „Jsem dneska nějak unavený,“ řekl Vasil Vasiljevič, kterého vzrušovala kombinace vůní, jež se linuly z oken všech dvanácti kuchyní.
„Není divu… Po takovém horku,“ přisvědčil Valentin Kac míchaje kostky. „Tak co? Ještě jednou?“
V té chvíli vešel do dvora Kornelius Udalov. Upocený, rozcuchaný, kalhoty zamazané a sako jen tak, přes ramena. V jedné ruce nesl pikslu s bílou barvou a ve druhé malířskou štětku.
„Heleme, Kornelius!“ řekl Pogosjan. „Ty ses nám dal na lakýrníka?“
„Nesmysl!“ zabručel Udalov a šlehl očima k oknům, nedívá-li se jeho žena Xenie. Pak postavil pikslu a přisedl na lavičku.
„Tak vám se mi stala taková zvláštní věc…,“ řekl po chvíli. „Přímo fantastická…“
„Tobě se pořád dějí nějaké fantastické věci,“ prohodil přezíravě Kac. „Tak co bude?“