„Ale říkals, žes je potkal!“

„No tak dobrá. Nejdřív jsem je nepotkal, nejdřív mě předjeli…“

„A nezastavili.“

„Nezastavili!“ zaskřípal zuby Kornelius. „Ale za chvíli se hnali zpátky. Tedy proti mně, Vasile Vasiljeviči! Děti plakaly, žena lomila rukama a ten, co byl za volantem, vystrčil hlavu z auta a mával rukou jak splašená slepice. Jako abych se vrátil. Blázen! říkám si a jdu dál. Jenže to jsem netušil, co mě čeká za zatáčkou!“

„Mrtvola!“ ozvalo se z Grubnerova okna.

„Hele, neruš!“ ohradil se Pogosjan. „Za chvíli bude večeře a já se nedovím, co bylo dál.“

„Za zatáčkou byla náhodou dopravní značka,“ oznámil Udalov.

„Cože?!“ ozvalo se sborem.

„No dopravní značka,“ podivil se Udalov jejich překvapení. „Taková ta cedule ‘Práce na silnici’. Prostě trojúhelník a na něm chlap s lopatou. To víte, nejdřív jsem se divil, co se to děje, že o tom na stavebním úřadě nic nevíme. Guslar Veliký zase není tak veliký, aby se taková věc neroznesla. Ale pak se kouknu líp, a hned jsem věděl, co mi bylo divné!“

„Neříkej!“ vykulil oči Pogosjan.

„Jo! Ta dopravní značka byla totiž náramně podivná. Umělecké pojetí bylo… jaksi… abych tak řekl… Byla prostě špatně namalovaná. Ten panák měl totiž tři nohy a vůbec byl divný!“

„To je ohromná zvláštnost,“ pochechtával se z okna Grubner. „Kdo vlastně u nás dělá dopravní značky?“

„Ty se sem vozí z Vologdy. To je záležitost Bezpečnosti. Ale o to nejde. Jestli je značka namalovaná hezky nebo ne, je mi celkem fuk. Mě udivily ty tři nohy.“

„Zase nějaké chuligánství,“ ozvala se babka Ložkinová, která už dědu Ložkina nakrmila a teď vystrčila hlavu mezi akváriem a klecí s kanáry, aby lépe slyšela.

„To mě taky napadlo,“ přisvědčil Udalov. „Ale zase mě znepokojovali ti lidé v moskviči.“

„Ony tam byly ty moskviče dva?“ podivil se Vasil Vasiljevič.