Podzim! Vždyť když zvedal pravou nohu, byl červnový den se svěží, zářivou zelení!

Při té myšlence sklouzl pohledem ke svým nohám a pak k nim s výkřikem napřáhl ruku. Ta hadrová panenka, kterou překračoval, ten drobný dotek skutečnosti…

To ne! Třesoucíma rukama panenku obracel, a něco z ní chybělo. Něco, co nebylo odtrženo, ale odříznuto. A to bylo zvláštní! Podélný řez vynikal dokonalostí, z přízového odpadu vycpávky nevyčnívalo jediné vlákenko. Nitě nebyly porušeny, je hladce odstřiženy.

Jeho pozornost upoutal lesk na levé botě. Aniž odložil panenku, položil nohu na zvednuté koleno. Špička podrážky, část, která přečnívala oblouk svršku, byla hladce odříznut Odříznuta tak, jak by to žádný švec ani tím nejostřejším nožem nedokázal. Čerstvě obnažený povrch se leskl téměř jako hladina kapaliny, jak byl neuvěřitelně hladký.

Zmatek, který se ho zmocnil, se přelil z míchy do mozku, kde ho zmrazil hrůzou.

Pak hlasitě promluvil, protože ve světě, který jinak zešílel mohl zvuk hlasu působit uklidňujícím dojmem. Hlas, který uslyšel, byl tichý, napjatý a přerývaný.

„Tak především,“ řekl, „nezbláznil jsem se. Je mi stejně jako dřív… Jistě, třeba bych si to neuvědomoval, kdybych se zbláznil, Ne…“ Cítil, jak se v něm vzedmula vlna hysterie, a potlačil „Musí být i jiná možnost.“

Zamyslel se. „Že by se mi to jen zdálo? Jak mám poznat jestli se mi to jen zdá?“ Štípl se a štípnutí cítil, ale zavrtěl hlav,Štípnutí se mi může klidně zdát. To není důkaz.“V zoufalství se rozhlédl kolem. Je možné, aby sen byl tak živý, tak podrobný a trval tak dlouho? Kdysi někde četl, že většina snů netrvá déle než pět sekund, že sen vyvolávají drobné zneklidňující podněty a že jeho trvání je iluzorní.

Chabá útěcha! Povytáhl manžetu košile a pohlédl na hodinky. Vteřinová ručička běžela dál, dál a dál. Jestli to byl sen, těch pět sekund se bláznivě prodlužovalo.