„Plán vypadá dobře. Ale co když se ta stará začne najednou poroučet?“

„A hrome!“ vykřikl Fjodor. „Potom nás všecky zavřou. Na to jsme nemysleli!“

„Zavřou jenom mě,“ odporoval rázně Girin, „dám vám potvrzení, že jste v tom nevinně. Mám ho napsat hned?“

„Nechme toho, to se uvidí. Napřed práce. Odpovědnost potom.“

„Tak vám děkuju co nejuctivěji,“ oddechl si úlevou Girin. Jestli se to povede, nebo ne, to se ukáže, ale za pomoc a za přátelství mockrát děkuju.“

Girin šel pomalu k domovu a promýšlel svou nastávající rozmluvu s Annou. Bylo nutné, aby se snažila vzpomenout si na podobu těch, kdo zabili jejího otce, a aby souhlasila s tím, být účinkující osobou ve scéně, kterou Girin chystal.

jakmile Anna pochopila, co Girin zamýšlel, zmocnilo se jí strašné rozčilení. Odvěkým dívčím pohybem se chytila za spánky, zatajila dech, poslouchala studenta a dlouho se snažila rozpomenout se na tváře otcových vrahů. Nemohla je přesně popsat. Ti tři lotři k nim vtrhli s naraženými čepicemi a oblečení do obnošeného vojenského stejnokroje při špatném světle lampy. To se však nyní dobře hodilo, mohli se aspoň obejít bez maskování, pro které neměli nic kromě koudele, barvy a lepidla. Girin rozhodl, že jedním z „banditů“ bude sám a druhým Gavrilov. Křičet bude muset Gavri-lov, protože nemocná už svého nájemníka znala. Nebylo možné dávat v sázku nic, ani maličkost. Girin udělal před večerem nové petlice na dveře i na okna, petlice, jaké by nestrhli ani koně. Nenadálý vpád Anniných „miláčků“ by mohl věc zmařit. Když bylo všechno připraveno, zmocnily se Gi-rina ukrutné obavy. V noci skoro nespal a ve dne nemohl najít klid, dokud se nevypravil za Gavrilovem a Fjodorem. Komsomolec byl ochoten půjčit svůj revolver, ale pouze s podmínkou, že bude smět být nablízku. Bývalého rudoar-mejce uviděl Girin náramně rozzuřeného. Fjodorovi také hořely uši, jako by mu byl někdo vynadal.

„Podívej se,“ obrátil se Gavrilov na Girina a ukazoval mu půl desítky pokažených revolverových nábojů, „to jsem chtěl ty patrony vyndat. Který čert to vymyslel, je to hromsky zaseknutý, nevytáhneš to ani za nic!“