Setkání s Annou vzbudilo v Girinovi neobyčejný zájem o krásu lidského těla, bylo mu podnětem k vědeckému studiu zákonů krásy. A rozhodl se studovat i to, jak se v lidském organismu odráží vliv vrozených pudů a společenských předsudků. Ze všeho toho nabyla určité podoby představa o nezbytné potřebě psychofyziologie jako důležité vědy především pro člověka, myslícího tvora.
Kapitola 2
KOŘENY HNĚVU
Girin se otočil, zvedl ruku ke klopě kabátu, kde byla kapsa u vojenské blůzy, zarazil se a vytáhl balíček dokladů odtud, kde bývají u civilisty.
Profesor Rjabuškin si osvědčení a potvrzení zběžně prohlédl.
„V pořádku. Ale proč vás Peňkovův ústav odmítl? Pravda, vy jste za války vědecky nepracoval.“
„Změnil jsem obor a stal jsem se chirurgem. Myslím…”
„Ovšem, ovšem,“ napadlo Rjabuškina, „to všechno vám prospělo, bylo dobré pro experimentální práce, ale do doktorské disertace máte ještě daleko!“
„Nedělám si nárok na nějaké vedoucí místo.“
„Výborně!“ zvolal s úlevou Rjabuškin. „Potom můžete jit rovnou do mojí laboratoře. Problém nemoci z fyziologického hlediska, a pro vás: s psychologickou úchylkou.“
A náměstek ředitele ústavu začal objasňovat podstatu problému, na kterém pracoval. Girin využil přestávky v prO» fesorově řeči a pravil:
„Ne, to se mi nehodí.“
„Ale jinou práci v našem ústavu pro vás nenajdeme… Ostatně nás upozorňovali.. “ Rjabuškin se zarazil, ale Girin napjal pozornost.
„Smím vědět, nač vás upozorňovali? Na moji neústupnou povahu?“
„Copak povaha! Tedy — já tomu osobně nevěřím, ale obviňují vás z něčeho horšího.“