Vybitá baterka rychle slábla, ale Girin si už zvykl na přítmí a zhasl. Pološero páchnoucí plísní zakrylo nehezkost okolí, trhliny i prach na soše. Tvář sochy byla v kmitající se hře stínů tváří té Anny, kterou spatřil poprvé před třiceti lety… Okamžik, a už stál v klenutém pokoji s oblouky vysokých oken, v pracovně svého učitele profesora Mednikova, v jedné z mnoha budov leningradské Vojenské lékařské akademie…

Devatenáctiletý posluchač prvního ročníku lékařství šel provést svůj první samostatný vědecký výzkum. Profesor, který věřil v jeho schopnosti, mu uložil, aby opatřil všechny vzorky pitné vody, v jejímž užívání viděl příčiny vzniku Kašin-Bekovy nemoci ve třech vesnicích v Povolží. Záhadná nemoc se projevovala jako atrofie nožních kloubů, zejména kolenních. Z kloubů mizela chrupavka. Hlavičky kostí zbavené chrupavkové vrstvy se při chůzi třely o sebe tak, že povrch kostí se vyhladil. Chůze byla hroznou mukou. Nemoc se vyskytovala pouze ve třech vesnicích jednoho okresu, v sousedních obcích nikdy nebyly ani příznaky této nemoci. Vesnice postižené Kašin-Bekovou nemocí byly známé také v Zabajkalsku, na řece Ur. Ale tam se k ní přidružil ještě růst volete, onemocnění štítné žlázy způsobené zřejmě nedostatkem jódu ve velmi čisté vodě horských říček okresu. Profesor Mednikov měl podezření, že i Kašin-Bekovu nemoc způsobil nedostatek některých chemických látek ve vodě nebo v půdě. Girin měl sebrat vzorky půdy z polí, dále vzorky vody ze studní a z říček okresu — jak z vesnic postižených nemocí, tak i ze zdravých sousedních vesnic, aby se prostým porovnáním zjistil nedostatek některých látek v místech s největším počtem nemocných, a tím aby se získal klíč k vysvětlení výskytu nemoci.