Stařeček se rozladil a už se vyhýbal dalším otázkám, které se mu pokoušel klást Girin. Student mu odsypal trochu machorky, dal si na rameno svůj kufr a pustil se šikmo na vysoký břeh.
Ze stínu srázů vyšel Girin do polí, kde se matné světlo západu prodralo skrze silnou clonu mraků a oživilo narudlým odstínem dlouhé loužičky v kolejích i mokré, čerstvě vykoupané listí malých doubků křivých jako keříky. Veliký bílý kostel s hraněnou, nedávno natřenou kupolí se usadil na vrcholu chlumu, podél jehož úpatí se roztáhla vesnice. Veliké chalupy s vysokými zastřešenými zápražími, několik plechových střech a zděné sýpky svědčily o šetrném životě nikolských hospodářů a veliký modře nalíčený krám na kamenném podsklepí se pyšně vypínal nedaleko kostelního náměstí nad celkový ráz domů. Girin hned uviděl dům Ňuši — jak tady Anně říkali. Popsala ho přesně. Dávno nenatřený, šedý, jako většina starých dřevěných stavení. Vyřezávané obroubení rámů, zápraží s pevnými dveřmi, které se neotvíraly přímo do předsíně, nýbrž do dlouhé kryté pavlače podél dvora, nebožtík Annin otec stavěl dobře a pěkně. Ale ačkoli od jeho smrti neuplynulo ještě mnoho let, střecha už povolila, vrata se naklonila a plot naříká na nedovednou opravu spatně připasovanými náhodnými kousky prken a tyčí. Girin si oškrábal zablácené boty, zaklepal, a hned uslyšel cupitání bosých nohou. Podle toho, jak zazářila smutná Annina tvář, Poznal, že byl vítaným hostem. „Taktak, že jsem se stačila dát do pořádku,“ řekla Anna a otevřela dveře do dost veliké světnice s velkou dřevěnou postelí v blízkém koutě, s čistým nenatřeným stolem a s lavicemi.