„Ujišťuji vás, slečno nebo paní, nemám čest vědět, kdo jste, že se vám dostane od kapitána Sleytona nejvřelejšího přijetí.“
„Nikam nepůjdu!“ odpověděla Viviana.
Řípa si povzdechl. „Je mi to velmi nepříjemné, ale.“
„Nehrej si na diplomata!“ znovu drsně zasáhl Flores, přistoupil k dívce a panovačně řekl: „Půjdete s námi!“
Miss Kingmanová pochopila, že odpor bude marný. Chvíli uvažovala, a pak řekla:
„Dobře. Souhlasím. Ale dovolte, abych se převlékla,“ a ukázala na svoje pracovní šaty a zástěru. „Zbytečné!“ odsekl Flores.
„Vždyť to nezabere tolik času,“ obrátil se Řípa současně k Floresovi i Vivianě.
„Ó, jen pár minut!“ a dívka opustila palubu. Za nějakou chvíli si Flores všiml, že z komína parníku se kouří. Hned pochopil válečnou lest. „Ta prokletá ženská nás napálila. Vidíš kouř? To je signál. Volá někoho na pomoc!“ Sňal pušku s ramene a začal Řípovi zuřivě nadávat. „To všechno ty! Div ses nerozplynul! Ale počkej, řeknu to tvé staré!“
„Jste nenapravitelný, Floresi. Přece jsme nemohli násilím odvléci bezbrannou ženu.“
„Rytířství! Galantnost! Fergus ti to tvé rytířství vykreslí. Vidíš?“ Přehodil si zbraň přes paži a kývl hlavou k zábradlí, přes něž právě přeskakovali Gatling i zmáchaný Simpkins, obalený řasami a ověšený kraby, kteří se mu přichytili na šaty. „A co je tohle za vodníka?“
Začalo dohadování. Gatling by neváhal změřit síly se dvěma otrhanci. Ale nelžou-li, boj by nic nespravil. Na ostrově, jak oni tvrdí, žije celé osazenstvo, třiačtyřicet dobře ozbrojených lidí. Síly nejsou vyrovnané, vítězství by musilo zůstat na jejich straně.